“Mary, could you really be in this town?”

Atmosféra

O Silent Hill 2 jsem nikdy nevedl žádné sáhodlouhé disputace, přesto se jedná pro mě o celkem zásadní herní milník, který mě ve své době naprosto učaroval, tím mám na mysli hlavně druhý díl, který mě už tehdá při prvním rozehrání totálně vtáhnul a přesto, že se na rovinu nejedná o žádnou, kdo ví jak dobře hratelnou záležitost, je obklopen zcela jedinečnou atmosférou a pod svým zamlženým kabátem skrývá velmi unikátní zážitek.

Silent Hill - town

Zážitek

To samozřejmě není vidět na první dobrou, je důležité naskočit na tempo a pravidla herního světa, nechat se vést a být spíše divákem. Je to složité vysvětlit, natož napsat. Když k tomu budete přistupovat ryze bez skrupulí, zjistíte, že můžete bez problémů naskočit do frustrace třeba z toho, jak otravné a neintuitivní jsou souboje a bloudění po městě, na dnešní dobu už s nevyhovující grafikou. To asi není něco, o co byste stáli. Hodněkrát mě napadlo, že by si tahle hra skutečně zasloužila pořádný remaster, ale zároveň jsem taky přemýšlel nad tím, jak moc by to zasahovalo do designu, protože i ta mlha a těžkopádné ovládání má vlastně svůj účel. Určitě by to šlo udělat stravitelněji než třeba v HD kolekci (volte Enhanced od fanoušků!), ale chtělo by to opravdu zručné a taktní řemeslníky. Je to ovšem jen první nepolíbený pohled vedoucí do situace, kdy se herní pocit pomalu vykrystalizuje, věřte mi.

Maria - Silent Hill 2

Příběh

Už jsem zmínil, že první věc, co je na hře třeba vyzdvihnout, je atmosféra a s tím spojené všechny prvky, které do sebe bezprostředně nezapadají. Druhá věc je příběh a jeho až neskutečná vrstevnatost. Jak to osvětlit, hra má daný příběh, který si dáte dohromady až na úplném závěru, anebo možná taky ne. Je vlastně velmi přímočarý, ale stačí to přirovnat k nelineárnímu vyprávění, co mají třeba hry ze série Souls. Příběh není nelineární (omlouvám se za zmatečnost), ale je to ve výsledku na vás, jak si ho sami sobě převyprávíte. Můžete se na to podívat z pozice hlavních protagonistů, nebo z pozice alternativního vnímání hlavní postavy a jeho podvědomí. Vše se vlastně tváří, že je hodně silná pokřivená realita, ale? Co, když se na to najednou podíváte z pohledu třeba Marie… Je to zkrátka a jasně transcendentní zážitek, který si musíte pak pospojovat sami, nebo taky ne. Tím se dostávám k tomu, že já, když jsem hru poprvé hrál, což mohlo být někdy až na přelomu roku 2006/2007, tak jsem měl rovněž s interpretací příběhu docela problém, ačkoliv mi byl jasný, ale pořád mě něco nutilo zabředávat do vod internetu a hledat si víc. Nikdy se mi nestalo, že by hra na samotném závěru měla na mě takový dopad, že jsem měl definitivní pocit ze hry tak výrazný a zároveň nepojmenovatelný. Hlavní leitmotiv si každopádně musíte zjistit sami, popřípadě pak si ho doobjevovat, protože příběh je signifikantní součást celé hratelnosti.

Silent Hill 2 - The Hole

Smrt hrou

V téže zmiňované době jsem našel dnes už neexistující stránku, která vše dokonale sepisovala, vysvětlovala, až jsem se začal na hru dívat úplně jinak a byl jsem překvapen, že v sobě skrývá mnohem hlubší myšlenky než jsem si sám pro sebe našel. Stránky Smrt hrou už dneska bohužel neexistují, ani se mi nepovedlo najít kontakt na jejich autora, to je tak s internetem. Naštěstí!!! Mě v té době napadlo si stránky uložit do počítače, a tak pro zájemce vám jejich přepis postupně naházím na L-Hell, protože se jedná podle mě o velice povedený a erudovaný pohled na universum Silent Hillu, který by vám dost dobře mohl pomoci ve vnímání hry jako víc než jen jako horrorovou rubačku. Já vím, že vlastně ani není potřeba, protože tu máme filmy, komixy, kultovní fanouškovskou základnu a volání po dalších dílech. Silent Hill jako takový moc reklamu nepotřebuje, ale je to prostě pro ty z vás, co nechápou (a že jich nebude málo) z dnešního pohledu to, co jsme všichni na tom měli, když je to taková nevábně vypadající a tristně hratelná záležitost, co? (fakt je to už dvacet let po vydání?)

UPDATE: Po trošku delším bádání jsem objevil, že text se neztratil! Takže zatím není důvod reuploadovat. Vše najdete na fan stránkách http://www.silent-hill.cz/ a dokonce fungují (důkladně skryté) https://www.jantac.net/silenthill.html. Ještě vám zjistím, zda nechybí něco, co mám ve svém osobním archívu a případně se o to podělím.

James shooting - SH2

Hudba

Třetí zásadní věcí je hudba! Možná jste se teď zarazili, že primárním vypovídajícím prvkem každé skvělé hry je přece hratelnost. Jenže dovolte mi oponovat myšlenkou, z čeho se pak skládá taková dobrá hratelnost – přece ze všech těchto jednotlivých faktorů, které dohromady utváří onu hratelnost včetně enginu, designu úrovní, zvuků…. atd. Jenže do takovýchto přemílání se skutečně nechci pouštět. Vraťme se k názvu tohoto odstavce – Akira Yamaoka, tohle jméno snad říká něco všem lidem. Yamaoka už dávno překročil pomyslnou bariéru videoher, o čemž dost svědčí, že do Silent Hillu se můžete dostat jenom samotným soundtrackem. Tím chci říct, že hudba ze SH2 je geniální a dle mého názoru to nejlepší, co za svou éru Yamaoka stvořil (pusťte si video nahoře – ačkoliv se nejedná o původní tvorbu, ale fanouškovský remix). Yamaoka má tak specifický styl až se mu povedlo z toho vykřesat osobitý styl, že stačí zaslechnout pár tónů a hned víte, o jakého autora se jedná. Vím, že to asi není pro mainstream, ale Yamaoka je prostě hudební mág, který si s tím opravdu vyhraje a dává do všech počinů duši, change my mind.

Laura from Silent Hill - the wall scene

Atmosféra 2

Nebudeme chodit kolem horké kaše, vybodněte se na hrubé obrysy zastaralejší grafiky, začněte vnímat. Vzadu zamlžené jezírko, které obklopují všudypřítomné koruny stromů, tklivá hudba a vy jdete k římse a v hlavě si opakujete slova z dopisu od své zesnulé manželky… Už jenom prvotní moment by vám měl dát dost jasně najevo, jaký výlet budete mít před sebou. James (tak se jmenuje hlavní hrdina) je zarytě přesvědčen, že jeho Mary skutečně žije, přestane vnímat okolnosti, realitu a tvrdě jde za novým cílem. Ani mu není divné, že ono romantické místečko ani za mák nepůsobí romanticky a že se nenaděje a stojí nad čerstvě ubitou mrtvolou, které se ubránil zakrváceným kůlem z plotu. Ani to není dostatečným varováním před věcmi budoucími, musí přece znovu vidět svou Mary! 

HD kolekce

Původně jsem si plánoval, že odehraju na PS3 jen třetí díl, který jsem ostudně nedohrál ani jinde. Avšak mi to nedalo, druhý díl jsem hrál jen na počítači, kde je podle mě velmi dobře hratelný a vypadá taky k světu (nebo jsem možná už zapomněl). Beztak to byla pro mě dost slušná změna hrát na gamepadu, kam vlastně série odjakživa patří. Paradoxně jsem si zvolil i nový dabing. Ano, jsem vždy a budu za to, že ten originální je nejlepší a měl jsem velké problémy si zvyknout, ale chtěl jsem tomu dát šanci a zároveň po několika dohráních zažít něco nového. Nováčkům přesto doporučuju původní dabing. Jinak, pokud vás to zajímá, tak HD kolekci provázela nějaká ta kontroverze, hlavně ohledně dabingu a technické nevyladěnosti. Oproti PC verzi taky musím napsat, že jsem byl překvapen, že nedostala HD kolekce důslednější péči, nahrávání je celkem otravné a nevybavuju si, že to je tak i v počítačové verzi, otravná je zároveň mapa, která se zavírá a otevírá na dnešní standardy prostě pomalu. Dám stranou těžkopádné ovládání, které už bylo v jistém smyslu ve verzi pro PC, proto ho beru jako součást hratelnosti. Jinak si nemám moc, co stěžovat. Vše je, jak má být a žádné kontroverzní změny nás nepotkaly, buďme vůbec rádi, že máme možnost si tuto hru takto zopakovat. Ovšem je vidět, že Konami se s tím moc nepáře a je jim jedno, že dneska jsou velké problémy se k těmto starým peckám dostat a u tak kultovních zásadních her to zamrzí dvojnásob. Pak ať se nediví, že je nikdo nemá rád! Horší je to s trojkou, což zjistím ostatně za chvíli.

Enhanced Edition

Ještě bych se rád zmínil o tomto projektu, o kterém jsem se dozvěděl náhodou a měl jsem jej původně v plánu odehrát namísto PS3 verze, sice mě nalákalo hraní v pohodě sedacího vaku u velké televize, ale rozhodně bych dal této verzi prostor. Podívejte se na ODKAZ.

Pyramid Head

SH2 nám taky přinesl legendárního Pyramid Heada, který se stal velkým fenoménem jako třeba vetřelec. Tahle ohavná zombie z hlavou přes půl místnosti je pro tuto sérii naprosto ikonická a věřte mi, že až se s ním poprvé setkáte, hodně rychle zjistíte, proč tomu tak je. Až vedle vás spočine jeho ikonický obrovský nůž, vzedmete se respektem.

Pyramid Head

Alterace prostředí

Nechci spoilovat ani se pouštět do dalších sáhodlouhých rozborů o čem to celé je. Každopádně v jedné chvíli se přesuneme do jiného/alternativního univerza, které je samozřejmě všem fanouškům série dobře známé – s tím souvisí zároveň gradace, která je v tomto případě naprosto fenomenální. Jakmile se to zlomí, zjistíte, že vždy může být ještě hůř a deprese bude vrcholit do výšin nevídaných. James bude tvrdě lynčován krutou pravdou, která dostane čím dál tím jasnější barvu. Na konci budete paralyzováni tak, jak to má správně být.

Resident Evil a variace strachu

Zlí jazykové můžou tvrdit, že je SH kopie RE a při tom to není pravda! Jasně, je tu dostatek paralel, od kamery, hádanek, hratelnosti… Přesto si je nemůžete splést. Rozdíly nejsou tak viditelné nezaujatému hráči, ale SH překonává RE podle mě ve všech aspektech. Příběhem a jeho surovostí, hratelnostně je tu právě ten balanc, kdy hrajete survival, ale bez frustrace, aniž byste museli vážit, kdy raději utéct anebo opakovat určité sekce do zblbnutí. Vždy víte, co se po vás v dané situaci chce.

Znovuhratelnost

Je pro mě záhadou, že třetí díl ani další jsem nebyl schopen otočit ani jednou, ale u Jamese jsem se tak seknul, že jsem jej odehrál nejméně 3x za sebou a později včetně tajných konců. Ano, hra má více závěrů, bodové ohodnocení a to samo o sobě stačí pro to, abyste to zkusili ještě jednou třeba s těžšími hádankami. Věřte mi, že budete tak rehabilitovaní, že nebudete vědět, co je deprese a jiné varianty úzkostí.

Eddie and Laura from SH2

Atmosféra 3

Silent Hill je definicí deprese, ale zároveň i definicí útěku před depresí ve vašem reálném životě? Nevěříte? Několikrát jsem tuto léčbu podstoupil a fungovalo to! Můžete si to zase najít někde ve vodách googlu, každopádně hra jistým způsobem dokáže interpretovat Jamesovu beznaděj tak dobře až si nejen vytvoříte svůj soucit případně nesnášenlivost vůči němu, že zapomenete více řešit sebe. Ačkoliv zároveň řešíte sebe, protože se reflektujete do Jamese… Já vám říkám, že to není jednoduché. Jenže, jak jinak vyjádřit, že to není jen pitomá hra pro odreagování. Tohle přece od her chceme! Abychom seděli ještě půl hodiny po dohrání se zaujetím do zdi a přemílali nad tím, co jsme si z toho nad rámec zábavy odnesli. Je škoda, že takto propracované příběhy, meta-zážitky se ze hrách pomalu vytrácí na úkor jiným aspektům a úlitbám hráčům. Jde to, ale chce to!

Maria from Silent Hill 2

Rozhřešení

Pokud se vám nechce zabředávat do možná těžkopádné dvojky a vůbec chcete nějak se dostat pod kůži tomuto fenoménu – zkuste, pokud jste neviděli, třeba film, který se dle mého názoru celkem povedl zachytit onen duch série, ačkoliv se nejedná o oscarový biják, není to vůbec špatný film a to říkám i po adoraci herního zpracování. Anebo vám stačí obyčejný soundtrack, který vás možná donutí přeci jenom se zakousnout do rtu a zkusit podle tribunálu pařanstva ten nejpovedenější druhý díl. Nicméně jsem si na vlastní kůži ověřil, že ani po letech bych své vysoké hodnocení neměnil, tahle hra je prostě jedna z těch, které se objeví jen jednou za několik let. Vyšlo to prostě dokonale. Nu a vy uvažujte silně nad tím, že neodehrát Silent Hill 2 se rovná minutí veledíla herní historie. Tečka.

0 0 votes
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x