Rok 2021 je… je výhodou, že se díky němu můžeme v Pixelhuntu posunout v historii herní zábavy o rok dopředu, takže se zde můžete setkat konečně s recenzemi her, které vznikly v roce 2001. Možná vás u některých titulů až zamrazí… cože? To už je dvacet let? Nastupte do stroje času a vychutnávejte první recenzi na Pixelu z roku 2001, která je k tomu všemu navíc hybridem mezi remasterem a originálem (Inception vibes).
Mé zkušenosti se sérií Halo byly dosud naprosto nulové, věděl jsem o této sérii, celkem se mi líbil trailer na nový díl, který měl být launchovým titulem pro nový Xbox (stejně jako tento pro původní Xbox) a na starých Level CD jsem shlédnul několik machinim… Toť vše, vždy jsem měl tuto sérii zaškatulkovanou jako něco tajemného a něco, do čeho se člověk hodně těžko dostává. O to větší překvapení bylo, když jsem záhy zjistil, že by se to dalo v určitém ohledu brát jako sci-fi Call of Duty, zkrátka normální střílečka, kde jde o to vystřílet emzáky a na konci s vlajkou USA vítězoslavně zachránit svět.
Samozřejmě, že to je pohled celkem radikální a zároveň ne úplně pravdivý, protože Halo není jenom hloupá fps, to by kolem ní nevznikl takový kult, který mě i přes dohrání prvního dílu ještě nějak nepohltil, ačkoliv chápu, co na tom lidi vidí. Má na to velký vliv, že jsem nikdy žádný Xbox nevlastnil a jako zarytý pcčkář jsem k tomu ani nemohl mít vztah jako někdo, kdo hraje něco takového ve své době na konzoli… Ačkoliv jsme se poměrně záhy dočkali i my na počítačích, už to nebylo takové haló jako na konzolích. Důvod je prostý, na rovinu musím říct, že jsem před tím hrál hafo stříleček – RTCW, CoD, MoH a další, které hravě překonávaly dojem a hlavně grafiku z Halo. Ještě nutno podotknout, že jsem hru hrál mnohem později než vyšla na PC, o to více jsem neměl zájem ji dohrávat. Halo v sobě kombinuje mnoho titulů, které mohly být i vzájemně sobě inspirací – Dead Space, Half-Life, Star Wars, Mass Effect, Tribes… A dál si nevzpomenu, tím jen chci naznačit, že pokud máte rádi tyto série, bude se vám líbit i Halo…
K Halo bych se ostatně dostal možná až mnohem později nebýt lákavé nabídky v Xbox game passu, který v sobě zahrnuje celou kolekci všech Halo her (bez strategických odboček) navíc v částečně remasterovaném kabátku, což se týká hlavně prvních dílů série a že je ten pokrok opravdu znát! Je sice paradox, že když jsem si hru přepínal do starého módu (ano, jde to snadno skákat z remasteru do originálu jedním tlačítkem), dýchnul na mě duch starých dobrých časů se vším všudy a vzhledem k tomu, že mi v jistém slova smyslu imponuje styl starých stříleček, tak se mi kolikrát líbila scenérie z originálu víc než jeho moderní verze. Třeba poletující snížek s kombinací s jednoduchými texturami zanechává svůj specifický dojem, stejně tak je originál mnohem přehlednější v situacích, kdy je hodně nepřátel… Tím nechci, ale říct, že se remastery nepovedly a opravdu přidávají mnohem více barev, stylů a hrál jsem v něm určitě 95% hry, remasterované jsou i zvuky s hubdou, nové animace a ještě pochválím dodnes efektní přechod do pohledu z třetí osoby u nástupu do vozidel (to už bylo v originálu). Kapitola sama o sobě je hudba, za kterou stojí Martin O’Donnell a Michael Salvatori, která perfektně dokresluje atmosféru a ty chorále!
V čem Halo vyniká je právě zmíněná audiovizuální stránka a především gunplay, střílet v této hře je prostě radost a adrenalin, sice si dost dobře dokážu představit, že s gamepadem by to bylo ještě lepší, ale i tak jsem se těšil na další a další přestřelky. Mimo toho si ještě budete moc zajezdit s některými vozítky, dokonce zalétat a v míře střídmé i nějaké to jemné hledání “klíčů”… aby to nebylo tak stereotypní, je tu i slušná variabilita, kdy po náročných přestřelkách vás čeká stealthová pasáž atp. Nicméně bych ocenil, kdyby to bylo ještě lepší. Co už je problém, je jednotvárné prostředí, hlavně u interiérů, někdy je to čistý koridor, ale z něho se náhle stane bludiště, prostředí se hrozně opakuje, takže to má za následky, že se vracíte zpět do hrozně podobné místnosti, abyste zjistili, že už jste tam byli… Do očí bijící je to hlavně v závěru hry, kdy jsem si připadal, že chodím pořád dokola, nemluvě o tom, že Halo sklouzává bohužel k neduhům umělého prodlužování herní doby tím, že na vás bez přestání chrlí jednoho emzáka za druhým, stačí jeden granát a jdeme to znovu, ke konci už je to k uzoufání a natáčet se, tak ze sebe chrlím proud sprostých litanií… Nemám to sice hře úplně za zlé, protože tohle dělalo ve své době nejen Halo.
U sebe můžete mít jen dvě zbraně, ze začátku je to klasický kulomet, ale rychle do něj dojdou náboje, což u Covenantů na nepřátelské planetě je celkem vzácný prvek, maximálně najdete nějakou tu zatoulanou kulku u mrtvoly bývalého lidského kolegy, ale dost často vám nezbyde nic jiného než vzít plazmovou pušku od mrtvého emzáka… Ta sice nemá náboje, ale energii – a ta ji taky rychle vyprchává, včetně toho, že má tendenci se zahřívat. Mou nejmilejší zbraní ke konci byla brokovnice a raketomet. Jo a nepamatuju si, v jaké hře naposledy jsem tak intenzivně využíval granáty. Hlavně, když se na scéně objeví nový nepřítel… Vetřelčí papírák aka the Flood (fakt to vypadá jako by z něj padaly útržky papírů, které někdy v ragi v práci roztrhám na nejmalinkatější kousíčky i já). Jo a ještě musíte sbírat lékárničky (to víte, CoD2 je daleko), ale hlavní důraz tkví ve štítech. Sami o sobě moc nevydržíte, takže je nutné se při vyplincání štítů okamžitě schovat, jinak si to zopakujete.
Halo je Master Chief a Master Chief je Halo, ještě jsem se nepozastavil nad příběhem… Sci-fi popcorn jako prase – 26. století, lidská havěť chce kolonizovat vesmír, ale to se rozhodně nelíbí obyvatelům mimo Zemi. Jenže nestačí armáda, a tak potřebujeme nějaké ty supersoldiery jako je Master Chief. Yes! Doutníka do huby a jdeme jim nakouřit… Píši to s nadsázkou, protože za tímhle main plotem se skrývá důmyslnější backstory, kterou si můžete nalézt už sami v hlubinách googlu. Nicméně příběh není důležitý víc než postavy, Master Chief se stal (pro mě záhadou) legendou, která se může postavit mezi takové velikány jako je Duke Nukem. A Cortana? Ta není v naší oblasti k dispozici – svině (samozřejmě mluvím o té ve Win), holt mi stačí Siri.
A co mi ještě vadilo? Třeba ovládání vozítek, zmiňované natahování závěru, repetitivnost a hele i přes to mám z Halo dobrý pocit. A věřím faktu, že se z toho stala taková modla, asi bych k ní patřil, kdybych měl to štěstí a zažil tu dobu, ale vzhledem k tomu, že mě to minulo, tak se mi nevytvořilo takové velké pouto, ale aspoň se na to koukám z jiného pohledu… Ucelenější verdikt možná budu mít až po dohrání posledního dílu z The Master Chief Collection, ale k tomu je ještě daleko, ovšem s tím, že se jedná o zásadní herní titul historie, už mu nikdo neodpáře, a proto nemůžu nic jiného než vám titul doporučit. Sci-fi stříleček a povedených není nikdy dost a navíc tahle je hlubší než si myslíte.
Bylo nebylo. Kdysi dávno vyšla tato hra, Halo: Combat Evolved, kromě původního Xboxu i na PC. A já si jí stáhl (ano, stáhl, byl jsem kacíř) a hrál. Samozřejmě ne v Anniversary edici, ale původní. A kousek od konce jsem jí přestal hrát, protože jsem už nesnesl její repetitivnost, neinteligenci a hlavně její zbytečný hype. Dokonce i multiplayer jsem si vyzkoušel, abych zjistil, že mě to opravdu nebavilo. A společně s XONE je tu druhý pokus o hraní této hry, která definovala legendární sérii napříč všemi xboxy a která tu s námi bude ještě spoustu dalších let a dalších dílů. Takže jsem jí dal druhou šanci (tentokráte v té Anniversary (čti Remaster) edici po deseti letech). A netrvalo dlouho, asi jen rok, a světe div se, dohrál jsem jí! A co na ní říkám s odstupem času?
Předně musím říci, že zdlouhavé hraní hry nebylo vůbec kvalitami hry. Pouze se našlo vždycky něco (třeba v rámci Xbox Game Pass), co jsem si chtěl zahrát dříve, než mi vyprší členství. Každopádně kolekci mám nainstalovanou od mého zakoupení, což je asi rok a půl a nehodlám ji mazat, dokud ji nedohraju celou. A co to je vůbec za kolekci? Aha, tím jsem měl vlastně začít. S uvedením Halo 5 před několika lety se udělal balíček předchozích her série, která byla optimalizovaná pro Xbox One. Ta obsahovala první dva díly série v Anniversary verzi (obojí totiž vyšlo na původní Xbox), dále Halo 3, Halo 4 a Halo 3: ODST. Později byla přidána ještě hra Halo Reach (prequel). Vše původně z Xboxu 360. Aktuálně se nachází i na PC v rámci Microsoft Store a Steam, kde se postupně uvolňují hry z kolekce.
Co to znamená, ta Anniversary Edition? Klasický Remaster. Hra je předělána do nového enginu, aby byla atraktivní i pro nové hráče. V tomto případě nový engine, možnost měnit vzhled ze staré verze na novou, vylepšená hudba, zvuky, prostě to, na co jsme zvyklí. Příběh zůstává nezměněn. Vy jste supervoják Master Chief, který má bojovat proti rase Covenantů na tajemném světě jménem Halo, který vypadá jako prstenec okolo planety. Tam jste se dostali náhodou po útěku z planety Reach. Covenanti prozradí, že Halo je zbraň a na Master Chiefovi je, aby jí deaktivoval. Na pomoc má kromě dalších vojáků i A.I. jménem Cortana, která mu dává různé rady a navíc je velice sexy.
Příběhově se jedná o klasické vesmírné klišé, které má sice pár příběhových zvratů, ale popravdě, příběh jsem moc nevnímal. Narozdíl od první zkušenosti s touto hrou jsem se opravdu bavil. Pravda, opět jsem skřípal zubama nad minimální sortou nepřátel, kteří se liší akorát barvou, opět jsem nadával na to, že jsem chodil dokolečka, abych něco aktivoval nebo deaktivoval, ale tentokrát už to vypadalo lépe. A hrálo se to lépe a svižněji. Buď za to mohly textury, nebo to, že jsem byl ochotný hru tentokráte pokořit za každou cenu. Ale musím uznat, že jsem nenarazil na hluchá místa, jako tomu bylo kdysi. A to se cení, tohle byl pro mě dříve nepřekonatelný problém.
Po technické stránce se jedná sice o velký skok oproti původní verzi, ale na kvalitu Halo 4, které vyšlo zhruba ve stejné době, to nemá. Kdyby tvůrci udělali místo Remasteru Remake, jako je v případě Final Fantasy 7, byla by hra ještě zajímavější. Na druhou stranu by možná ztratila to původní nostalgické kouzlo. To už se nedozvíme. Ale to nevadí, protože i tak zde máme skvělou, hratelnou hru, u které vydržíte i desítky hodin (dohrání klasické kampaně jsem měl cca za 15 hodin) a za směšnou cenu. A v kolekci s dalšími pěti hrami. A to se vyplatí!