Co si budeme nalhávat, všichni jsme hráli alespoň chvilku z nějakého dílu. A ten, kdo říká, že ne, ten hraje dodnes. Třeba já. Začínal jsem s prvním dílem, který jsem měl ve své době jako „freeware“, pak jsem si koupil Deluxe Edici, The Sims 2 už jsem kupoval budoucí manželce jako dárek k něčemu, pak datadisky, pak trojku a čtyřku, kterou ale paradoxně hraju už jenom já, protože to už zase doma nikoho jiného nebaví a radši hrají třetí díl. Mně to nevadí, protože mi alespoň nikdo neleze do mého městečka. Ale to už hodně předbíhám. Začneme tedy pěkně od začátku.
Psal se rok 2000 a společnost Maxis (ano, fanoušci série Sim City a dalších Sim her, si jí pamatují) vydala pro EA Games hru The Sims. Vydání samozřejmě předcházelo velké PR, protože se jednalo o velice zvláštní druh hry, který do té doby neměl obdoby a tak si EA chtělo pojistit úspěch. V dnešní době, kdy jsme přesyceni všemi možnými žánry, bylo The Sims zjevením. Zdánlivě nulový příběh se musel velice dobře prodat. Hlavně, když hlavní designér, Will Wright, na hře začal pracovat někdy kolem roku 1991. Zpočátku měl tvorbu jen jako bokovku, ale po nějaké době, kdy se spolu s jedním programátorem zaměřovali na design postav, pochopil, že mu tady roste něco obrovského. Poté, co se objevovalo stále více charakteristik chování vaší postavy, se začaly na hru nabalovat další funkce, jako socializování se, vztahy a hlavně bydlení. Tím mám na mysli zařizování vlastního domova, popřípadě rekonstrukci. Hra tak postupně bobtnala, dokud nepřišel deadline a vydání. A samozřejmě obrovský úspěch, spousta ocenění, včetně toho, že hra dokázala přitáhnout k počítačům i dívky, které The Sims sérii ve finále hrály nejvíce.
Jak už jsem před chvílí nakousl, hra obsahuje několik základních atributů, které se prolínají skrz celou sérii. Vyberete si předměstí, ve kterém je několik domů a buď si jeden ovládnete, nebo si vytvoříte nové postavy na ovládání. Ty můžete přestěhovat do některého prázdného domu, kterých je tu několik, popřípadě v pozdější fázi si můžete vytvořit barák sami. Za předpokladu, že máte dostatek peněz. Poté začíná hra. Žádný příběh, žádné úkoly, prostě si dělejte, co chcete. Pro nováčka to může znít zvláštně, ale nezapomeňme, že PR oznámení o hře říká, že hra je simulátorem života. Váš simík tak začne mít různé potřeby, jako je hlad, hygiena, spánek, záchod atd. Takže pokud nechcete, aby vám hned vaše postavička zemřela (jde to a docela snadno), musíte plnit jeho potřeby. K tomu samozřejmě potřebujete lepší a lepší vybavení, protože s tím budgetem, co jste dostali při nastěhování, máte jen základní vybavení. Chcete, aby se váš simík lépe vyspal? Musíte mu koupit lepší postel. Potřebuje více zábavy? Kupte mu lepší televizi, nebo počítač. Nemáte peníze? Aha, tak to budete muset poslat vašeho simíka do práce. Vyberte si třeba z inzerátu v novinách nějakou práci a pošlete ho tam. Akorát počítejte s tím, že zpočátku nebude vydělávat dost peněz, na všechny vaše nápady, kterých budete mít opravdu spoustu. Budete tedy muset rozvíjet i dovednosti vašeho simíka. Chcete mít větší schopnost v logice? Hrajte šachy. Nebo čtením zlepšíte schopnost vaření. Záleží tak jen na vás. Úkoly můžete dávat postavičkám průběžně, budou se hromadit, a jak vaše postavička dodělá jednu věc, začne dělat další v pořadí. Když mu nic nezadáte, je sice schopný nějakého samostatného uvažování, ale jelikož jsme v roce 2000, nečekejte zázraky. No a samozřejmě bude chtít váš simík komunikovat s dalšími simíky. Budete tedy muset vyjít ven a navazovat kontakty, nová přátelství a nové lásky, se kterými budete moci mít i děti. A ano, hra byla už ve své době korektní a už tehdy jste mohli mít vztah se stejným pohlavím. Osobně mě nic takového nelákalo, protože jsem se většinou snažil svést co nejvíce žen, vzít si je a nechat umřít. A pak dědit. Ono totiž bylo ve hře pár vychytávek, které vám dokážou prodloužit život, a díky tomu moje postava přežila několik manželek, které umřely věkem nebo nehodou. Samozřejmostí jsou různé cykly života od dětství do stáří, kdy na každou část (dětství, dospělost, stáří) máte různé časové úseky.
Ve hře se toho dá dělat a zažít opravdu spousta. Navíc je to strašný žrout času, což vydrželo dodnes. Nedávno jsem si na chvilku sednul ke čtyřce a pět hodin herního času bylo pryč. A protože jsem tam měl rozdělanou nějakou práci (dvě přítelkyně), zapnul jsem hru i druhý den a dalších pět hodin bylo pryč. A to nemluvím o datadiscích. V té době se tomu tak ještě říkalo. Pokud to neznáte, podívejte se na Wikipedii, byl to předchůdce DLC, který toho za cenu DLC většinou nabídl několikanásobně více. Chápu, že se od toho opustilo, protože to nebylo lukrativní. Přežívá to akorát třeba u her jako je World of Warcraft, nebo právě The Sims. Prvním takovým datadiskem byl ve stejném roce Living Large, který přinesl pouze nové postavy, věci pro bydlení, nebo kariéry. To zásadní přišlo o rok později, kdy vyšel datadisk Hot Date (před ním tu byl ještě House Party, který vám umožnil pořádat doma party). Ten vás totiž zavedl do města, kde jste si mohli užívat nových známostí. Dalším datadiskem byl Vacation, který vás zavedl na prázdninový ostrov, na kterém jste mohli trávit více času. Ten samý rok (2002) dorazila do hry zvířátka v datadisku Unleashed a následující rok (2003) vyšel datadisk Superstar, který vám otevřel další část města a do hry přidal kariéru v zábavním průmyslu. Posledním rozšířením bylo Makin‘ Magic, které z vás udělalo kouzelníka a otevřelo další část města. V následujícím roce (2004) pak vyšla hra The Sims 2.
Jak jsem psal na začátku, hra The Sims přinesla do hraní her revoluci a dokázala přitáhnout k monitorům i osoby, které se běžně hraní nevěnovaly. Z toho se pak sice stalo klišé, kdy dívky a ženy musely dlouho bojovat za to, aby byly viděny jako rovnoprávné hráčky a ne být zaškatulkované jednou hrou. To se naštěstí dávno změnilo a velký podíl na tom mělo i Nintendo, nicméně jistý pohled na hru („Vždyť je to pro holky!“) tam stále zůstal. A to je chyba, osobně jsem důkazem toho, že hra může bavit i klasické hráče. Záleží jen na vás, jak k ní přistoupíte a co si stanovíte za cíle.
Konečně hra, ke který mám, co napsat a navíc od Sajamana, yes. Už nevim, jak jsem ke hře přišel, vim, že jsem v ní několik stovek hodin nechal, určitě ze všech dílů nejvíce. Snaha o RP, designování domů dle toho našeho (nepovedenou), pak to samozřejmě skončilo u zazdívání simíků a gay dědkovských párů, nechyběly samozřejmě rozvraty rodiny s pánem domu, co se zajímal o sousedky a plodil děti… Jo, jo, to byly časy. Taková nekonečná telenovela, která prostě časem omrzela, ale neuplynulo tolik času, abych se k tomu nevrátil. Onehdá jsem sehnal ještě warez verzi Sims 8 in 1, abych… Číst vice »
Vzpomínám si, jak jsem měl na zahradě několik hrobů manželek vedle sebe. Většinou jsem se je snažil nechat zabít tím, že když se rozbila televize nebo věž, tak jsem je to nechal opravit. A elektřina je zabila a já dědil peníze… Každopádně čtyřku můžu doporučit, zatím asi nejvíce propracované AI. Zkoušel jsem to i na PS4 díky PS Plus, ale to není ono. ovládání gamepadem není moc přesné. Ale ta hra je droga a i přes horší ovládání jsem u toho opět strávil několik hodin. A aby toho nebylo málo, tak i když mám čtyřku už několik let na Originu,… Číst vice »