Zpátky do pustiny

K Fallout 2 se vždy po několika měsících/letech pravidelně vracím a jen tak si ho zase dohraju, ačkoliv je tolik možností, jak jej hrát, stejně ho hraji skoro pokaždé stejně – za “slušňáka”, vyzobávám všechny questy a projíždím celou mapu, přestože vždy jsem si chtěl hru zahrát s nízkou inteligencí nebo za “zlouna”. Navzdory všemu jsem si hru užil a přeci lehce jinak. Apropo, ať už hrajete jakkoliv – hru si vždycky užijete. A jak jsem se zase k tomu takhle spontánně dostal? Sleduji na IG účet “fallout2screenshots”, kde shodou okolností je i odkaz (od stejného autora) na 24/7 ambient radio https://www.youtube.com/watch?v=zm_nwuhPYdY. Tam jsem si přečetl komentář, že někdo má nutkání si hru znovu zahrát a já už instaloval. Nejlépe si užijete hru s neoficiálními updaty, které třeba mění NPC spolubojovníkům vizuálně brnění, přidávají tvář Cassidymu a vůbec přidávají to, co se nestihlo dodělat a podobně, já jsem zvolil tentokrát čistou verzi z GoG a ta mě poněkud překvapila, s kolika bugy jsem se setkal. Jednak se mi vůbec neobjevily ultimátní perky jako Sniper a to jsem se dostal až na level přes 30. Po závěrečných titulcích si můžete takřka bez práce zvyšovat uměle levely tím, že se budete vracet pořád a pořád na Enklávu. Dále mi F2 kvůli přehršle itemů u Cassidyho či u obchodníků v San Franciscu začal padat (naštěstí díky návodu stačí jen přepsat .sav soubor s danou SF čtvrtí, což se vám může taky hodit, když se ocitnete v podobné situaci a jako já si děláte z jednoho NPC tzv. “mule”). Chudák Cassidy nesl na sobě tíhu skoro kolem 2 tun a nejčastější hláška v logu byla – “Cassidy is overloaded.” – a ne že bych nabádal to dělat, ono to jde taky jen u určitých verzí a tím, že s danou postavou musíte “barterovat” a poté ji věci přes skill “steal” brát, ale hodí se to! A i v této situaci, co jsem toho nasbíral fakt, co se dalo,  jsem ve finále neměl dostatek peněz na operace s “combat armor”, takže to není blbost! Nicméně nutné to pro úspěšné dohrání není, navíc si tím dotyčného spolubojovníka úplně odrovnáte v bojích, protože bude kvůli své váze schopen akorát stát a sbírat rány. Možná se to nedá považovat za bug, ale nikdy se mi takový problém nestal, hra mi sice padala často, což tady tentokrát se vůbec nedělo, ale nikdy se to nesetkalo s bariérou, která de facto neumožňuje bez triku s .”sav” souborem hru dohrát.

Jo, má okamžitá cesta vedla z Arroya do San Francisca – a vzápětí do Navarra – ano! Už hned na začátku jsem si vyzvednul vylepšený Power Armor a hrál celou dobu s ním – sám jsem si ověřil, že to lze! Jen to chce hodně “quicksavovat”, protože když potkáte s kopím bandu nasraných mutantů nebo “kolegů” z Enclavy, tak máte problém. Tím jsem si hru určitě dost ulehčil, ale vychutnal i tak a že bych měl zase nějak extra výhodu, to taky ne. A co jsem zjistil za nové věci? Třeba po dohrání v New Renu vás oslavují za zničení Enklávy, můžete si zahrát ve filmu pro dospělé se specifickým scénářem, Lynette ve Vault City taky přihodí nový dialog apod.. Každopádně potěší takové maličkosti, že i po dohrání si můžete přijít na své, mě vždy lákalo všechny vystřílet, nedostal jsem se k tomu… Jo a úplně náhodou jsem se přichomýtnul ke scéně, kterou jsem viděl úplně poprvé – díky dětem pana Wrighta v New Renu, nezapomeňte si s nima taky zahrát – dostanete se k zajímavé situaci s Enklávou! Jo a rozhodně navštivte po dokončení hry otce Tullyho, který je shodou okolností taky v New Renu.

A to je tak nějak vše, co jsem tím chtěl sdělit? Ani sám nevím, asi to, jak jsou stařičké Fallouty legendární, nestárnou a je radost se k nim vždy vrátit, už jenom díky vzpomínkám. To může být zase silně individuální, onehdá jsem s úsměvem na rtech zjistil, jak mi na dětském pokoji zářila samolepka z Falloutu a odcházející Vault Dweller (omluvte kvalitu fotky). Dokonce mě to donutilo zauvažovat a konečně si zahrát nové Fallouty od Bethesdy a dát jim šanci, překvapivě jsem nainstaloval i Tactics, který jsem taky díky kromě snad tutoriálů neměl nikdy náladu hrát. Falloutem jsem jeden čas doslova žil a nebyl jsem sám, spolužáci jej milovali taky a Pipboye jsem dokonce maloval o výtvarnou výchovu. K jedničce jsem se dostal až dost pozdě a ačkoliv je to taky skvělá hra, rovněž několikrát dohraná – dvojka vede a navždy zůstane v mém pařanském srdci. Vzhůru do pustiny, ať už s jakýmkoli dílem!