Nechceme se zaobírat jenom minulostí, retro frčí pořád a nemusí už být ani považováno za retro, to je holý fakt. Podívejme se na magazín Score, který existoval už v roce 1994 a existuje i teď v roce 2019. Snadno se tedy dá vypočítat, že Score je s námi už 25 let a je úctyhodné, že ani doba internetu jej nedokázala zničit. Má až maniakální posedlost tuzemskými herními magazíny, je samozřejmě pro všechny návštěvníky Pixelhuntu neoddiskutovatelná, proto mi nedalo, abych nesepsal pár slov, které můžou klidně sloužit i jako PR článek pro aktuální oslavy 300. vydání magazínu Score. Udělejme tedy lehce výjimku a podívejme se, co můžeme očekávat u ryze aktuálního Score (mazejte do trafik, už jenom kvůli supportu).
Každý hráč si ve svém herním magazínu našel své, i můj vztah k těmto časopisům se postupně vyvíjel. Od počátečního fanatismu přešlo k tomu, že jsem vlastně kupoval časopis jenom kvůli plným hrám a o samotné texty jsem se jen otřel, aby postupem času začala být pro mě příloha naprosto nesouvisející s tím, jestli si Score koupím anebo ne. Už z několika anket bylo platnou odpovědí i pro autory – “Score si kupuju, protože je to prostě Score.” Ani to by pro mě neplatilo, protože textu já pořád věnuji dost času a není to jenom o tom, že si “prostě kupuju Score”, ale pořád ho důkladně čtu a baví mě to mnohem více než si projíždět haldy webzinů. Jak už jsem to psal nesčetněkrát bez těchto magazínů bych tohle nikdy nesepsal a ačkoliv mi nevyšlo vysněné povolání šéfredaktora herního magazínu, zatímco ostatní kluci chtěli být kosmonautem, tak nemůžu říct, že bych za své a peníze svých rodičů nedostal dostatečnou satisfakci.
Proč si tedy nové Score koupit? To by měli snad všichni čtenáři bez ohledu na to jestli si ještě tento magazín kupují dodnes nebo ne. Je sice pravda, že jsem měl očekávání takové, že bych třeba dostal 300 stránek v magazínu a hodně nostalgických vzpomínek s hvězdnými hosty v čele s ICEm a Andrewem, ale to bych chtěl až moc. O plné hry jako byl tehdá Planescape Torment, už nemůže být v dnešní době samozřejmě řeč. Můžu být jenom rád, že i přes počáteční zklamání jsem se dočkal atraktivních článků a vzpomínání v magazínu i mimo něj v audiovizuální podobě. Můžeme se tedy podívat na speciál Score Live. Díky němuž si nejenže vybavíte jeho kultovní znělku, ale zjistíte kolik to bylo navíc práce a já rovněž můžu dá se říct pyšně říct, že si většinu těch scének do současnosti pamatuju. Ať už se jedná o legendární reklamu na Juiced, např. si vzpomínám i na věci, které nejsou vyloženě ve vzpomínkovém vydání zmíněné – např. že Robert Hoffmann tenkrát v rozhovoru pro kluky slíbil, že když tehdy v Altar Games nestihnou vydat jednu hru z duchovních nástupců legendární UFO série, tak sní svůj klobouk nebo boty (zase tak perfektní paměť nemám). A co třeba Tukanovo balení holek, tu jsem uvedl tehdá na osobním blogu, jak to bylo úžasné! Je to pěkné zavzpomínání na pořad, u kterého mi nikdo nevyvrátí to, že jsou dnešní youtuberské hovadiny něco lepšího. Tohle mě prostě skutečně bavilo. Pak nás čeká několik rozhovorů, sice možná s trošku novými redaktory jako je Dan Krásný nebo Adam Plechatý, nechybí třeba Viktor Bocan, ale kde je Ali, Chalid, Bilescu, Lenka Ravenka? Vůbec by mě zajímalo, kam se tito redaktoři poděli a proč třeba ten Ali nepřišel zavzpomínat. Dost mě pak vlastně zamrzelo, že se podobného pořadu, respektive Score Live v současnosti už nedočkáme. Je pravda, že už takový pořad nemá smysl a na druhou stranu je fakt, že by to možná zbytečně devalvovalo moc hezké vzpomínky, ale já bych byl i nadále věrný divák a nepřestanu litovat konce tohoto pořadu.
Ten další důvod a z hlediska našeho věnování se herním magazínům ještě zásadnější, proč si vlastně tento časopis koupit, je kromě tohoto Score Live speciálu, report z Bytefestu, kde se dozvíte dost zajímavé postřehy o Excaliburu, který dal za vznik Score a dalších. Mnohem lepší varianta než si přečíst nějaký náš článek, který by jednak z jeho tvorby by byl poměrně časově náročný a hlavně je lepší to slyšet od těch, kteří v té době skutečně byli samotnými antagonisty. Zároveň si nemusíte ani unavovat oči čtením. Takže vysoce doporučuji těch necelých 50 minut si pustit, škoda snad jen té kvality záznamu. Dozvíte se opravdu pikantní informace, mimo jiné i o kontroverzním zrušení “pařanů”, o kterém jsem nedávno četl ve Score č. 13 – koho by to napadlo, jaký to mělo ve skutečnosti vliv na redakci. Zároveň bych být vámi neopomenul pořad, který najdete na YouTube od jednoho ze Score matadorů – Červ a jeho Nekonečný labůžo! Takovéto videa mi má doporučovat YT, skutečně doporučuji dát odběr a podpořit ho, já se proklínám, že jsem tento pořad opomíjel!
Pokud vám je to pořád málo (což je absolutní nesmysl), tak na dvd kromě toho ještě najdete prvních 50 čísel v PDF formátu (bohužel v ne moc valné kvalitě). Schválně nechci zmiňovat, že navrch ještě dostanete 10 plných her zdarma a několik článků v samotném magazínu, týkající se té celé historie, která se nedá ani takto obsáhnout (ano, řešení udělat 300 stran anebo vzpomínky protáhnout do dalších čísel…). Takže dlouho neotálejte a časopis si prostě kupte, ať už jste Score veteráni nebo ne. Sice jsem tady spíše probral přílohu, ale nostalgické plody sklidíte hlavně i uvnitř časáku. Za vaše peníze dostanete více než adekvátní odměnu, přesně takovou, za kterou já věnuji už Score několik, brzo budu moct říct i desítek, let a nikdy jsem toho nelitoval.
Přemýšlel jsem i o tom, že zvolím rozbor, na jaký jste zvyklí u historických čísel, ale ještě s tím chci nějaký čas posečkat. Uvidíme, jak se situace vyvine a zároveň vám slibuji, že rozhodně nehodlám s rozbory ať už Score či jiných magazínů přestat, právě naopak – plány jsou obrovské a takové, jaké si tyto magazíny skutečně zaslouží a to i bez mé neustálé glorifikace. Vivat Score a já osobně rovněž přeji magazínu, aby nadále vznikal v takovém duchu jako ostatně od začátku.