Na tuhle střílečku si asi málokdo z vás vzpomene. Má to několik důvodů – dnes se nedá jednoduše sehnat, ani ve své době velikou díru do světa Kiss: Psycho Circus – The Nightmare Child neudělal a samozřejmě jako u mých předchozích recenzí mě s Kiss spojuje vzpomínka na mé mládí, kdy jsem se po jedné oslavě po půlnoci vracel domů s hrozným nutkáním si tuto věc zahrát. Dokonce jsem byl odhodlaný ji na jeden zátah dohrát (samozřejmě to nedopadlo, proto se k Psycho Circus vracím po letech zpátky). Nejsem ani fanouškem Kiss, ale ve své době mě stylizace a hratelnost zkrátka zaujala.
Příběh je šílený, není ani podstatný, na začátku si vyberete jednu ze 4 hlavních postav – Starbearer, Beast King, Celestial, Demon… Každá z nich má svůj „realm“, ve kterém musíte najít všech šest částí brnění, abyste se mohli utkat se závěrečným bossem. Příběh je dělaný tak, aby postupně navazoval, tudíž vám doporučuji začít se Starbearerem, za něho mě to asi bavilo nejvíce. Hra je tradiční doomovka, kdy půjde o to hlavně postřílet všechny nepřátele včetně otravných spawnerů, které pokud nezničíte, tak pořád budou vytvářet nové a nové démony až do nekonečna nebo do okamžiku vaší smrti.
Někdy je zabití nepřátel nutné pro další postup, ale samozřejmě vás hra neochudí ani o tradiční sbírání klíčů a hledání pák, abyste se dostali na konec úrovně, popřípadě k zrcadlu, které vás přenese do jiné části herního světa. Při tom všem vás provází svým „medovým“ hlasem Madam Raven. Nechybí ani „secrety“, občas důkladně skryté a někdy na ně narazíte při cestě, našel jsem jich něco přes polovinu a je to příjemné zpestření. K tomu vám bude nápomocen arzenál rovněž šesti zbraní. Brnění je v této hře dokonce součástí hratelnosti, některé vám přidá větší zdraví, boty vám umožní skákat výš apod. Není to jen pouhé zvýšení základního zdraví, nechybí ani powerupy – třeba růže, která vám dá vylepšené zdraví. Samozřejmě nemohou absentovat lékárničky v podobě modrých lahviček nebo kostičky a desky s náboji. Krom toho, že se mění prostředí za hraní 1 ze 4 avatarů reprezentující čtyři živly – Voda, Země, Vítr a Oheň…, tak se moc jiného nemění a to je trošku škoda, chtělo by to více nějakých osvěžujících prvků. Arzenál zbraní taky zůstává, jen se mění ta základní a speciální. Vašim přítelem bude hlavně samopal, brokovnice a raketomet. Ještě je tu laso, které nejenom slouží k popravení nepřátel, ale můžete se za něj zachytávat na jinak nedostupná místa v podobě přitahovacích háků na stropě. Nevím, jestli to bylo mou interakcí, ale třetí a čtvrtá část hry mi před tou závěrečnou lokací přišly oproti prvním dvoum hrozně krátké. Jako by si vývojáři byli vědomi, že by mohli u hráčů narazit, a proto to ve výsledku možná působí až moc uspěchaně. Nicméně chápu to, protože ačkoliv herní doba je kolem 6 hodin +- (dle obtížnosti), tak stereotyp se může dostavit, hlavně pokud budete hrát delší dobu v jednom zátahu, lepší dávkovat.
A teď se dostávám k tomu, co bych po hře chtěl, jmenuje se to Kiss: Psycho Circus – The Nightmare Child, tak byste logicky očekávali hodně songů od Kiss, jenže opak je pravdou a fakt to zamrzí, protože věřím, že by to dodalo opakujícím se soubojům potřebnou šťávu. Na co mít licenci od Kiss a pak toho nevyužít? Je to velká škoda. Ne, že by Kiss hudba úplně absentovala, ale jedná se spíše o úryvky. Při větším bádání zjistíte, že je hra inspirovaná komiksem, proto je pro svět plný bizarních cirkusových nepřátel spíše využit „dark ambient“ podkres. Za ním stojí Will Loconto, nicméně si stojím za názorem, že to je promarněná příležitost. Už tak mě napadlo, že by se mohli inspirovat další kapely jako Rush, Genesis, Helloween, Manowar… to by byly taky hodně cool FPS! Jinak existuje i album od Kiss s názvem Psycho Circus, které bylo inspirací pro komiksy od Todda McFarlana a následně pro hru. Něco jako u Heavy Metal F.A.K.K.2 vlastně, krásné propojení několik zábavních médií. Rešerše u mě rozhodně neprobíhala tak, že bych si naposlouchal celou diskografii Kiss, přečetl komiksy… jenom jsem nakoukl, hru si užijete i tak, stačí mít rád doomovky.
Hra je abandonware a pokud mohu doporučit, tak si vyhledejte stránky The Collection Chamber, instalace a hraní proběhlo naprosto bez bugů a crashů (Windows 10). Jediný problém nastal při poražení finálního bosse, kdy mělo naběhnout outro a závěrečné titulky, hra prostě spadla. Každopádně mně to prostě nedalo, povypínal jsem několik možností v Advanced Options v Launcheru hry a snížil pro jistotu rozlišení ve hře a hle – vše bylo v pořádku. Ne, že bych na tom vyloženě bazíroval, ale ten pocit, že teď je pravý konec, stál za to…