Heretic 2

Heretic 2 navazuje svým čtvrtým počinem v Hexen/Heretic sérii a pokračuje v trilogii Serpent Rider v příběhu elfa Corvuse a rozhodně chápu rozčarování fanoušků, ale mě osobně z Heretic 2 celou dobu provázela radost a stesk nad tím, že takovéto hry se prostě už nedělají. Je to klasický povzdech nad tím, že dřív si hry na nic nehrály, byla to poctivá práce v poměrně úzkých týmech, za odpoledne jste měli hotovo, ale přesto vám zůstával po dohrání úsměv na tváři a hlavně vývoj netrval několik let. Velká škoda, že série Heretic s tímto dílem i skončila. Ano, původní Heretic byla fantasy doomovka a najednou jsme dostali úplně jinou hru z pohledu třetí osoby a s rozdílnou hratelností, kde hlavní roli hrají hlavně hádanky, skákání po plošinkách a řešení několika rébusů, ale ve výsledku to nebylo vůbec špatné.

Corvus se vrací z vyhnanství, aby zachránil zemi Parthoris, kterou pohltila epidemie, která dohání všechny rasy a obyvatele k šílenství. Bohužel se vzápětí nakazí taky, vašim úkolem nebude nic jiného než najít klíč k uzdravení a při tom zachránit svět. Upřímně na příběhu zase tak moc nesejde, tady se budeme hlavně bavit a střílet, mlátit vše, co se hýbe až na pár výjimek. K tomu máte k dispozici, jak útočná, tak i defenzivní kouzla a rozeseté svatyně, které vám usnadní průběh napříč Parthorií. Spíše než v Doomovi se budete cítit jako Lara v Tomb Raider, ale už jsem několikrát zmínil, vůbec to není na škodu.

Ačkoliv je postup hrou víceméně lineární, pro hledání předmětů „svému“ ještěrčímu doktorovi jsem se doslova v průchodu ztratil a bez toho aniž bych se chtěl nějak obtěžovat hledáním návodu, jsem se vracel tam a zpět, až jsem se k druhému questovému předmětu nakonec dopracoval. Vlastně mi to vůbec nevadilo, protože hra je krátká a to říkám zároveň, že vyloženě nesnáším, když se takhle zbytečně okrádám o vzácný čas, který bych mohl investovat do další hry. Víc mě spíš štvalo, kdy jsem se tedy už hledáním řešení nevyhnul, přehlédnutí jedné téměř neviditelné páky. V tom mě štvou hry všeobecně, že jsou moc tmavé a když máte k dispozici monitor, který jde horko těžko zesvětlit, o to víc je to frustrující. To vše mi aspoň dostatečně „zpříjemnil“ zpěv krtků (oglové) dole v dole – ten jejich otravný zpěv mi zněl v hlavě i při usínání. Hratelnost jinak příjemně odsýpá a neokouká se, užijete si dostatek přestřelek, skákání, kotoulovou symfonii, která si nezadá s porážením váz v Bloodborne a nesmíme zapomínat na ve svou dobu velmi ucházející animaci. Dočkáte se i soubojů s bossy, plavání… hrozně rychle to uteče a je dobré, že hra odolala zubu času a příjemně se dá hrát dodnes. Až ke konci hry jsem byl nadšen ze základní hole (Durhnwood Staff) a je škoda, že jsem ji nevyužíval více než třeba Hellstaff, kouzla jsem prakticky nevyužíval vůbec.

Ještě chci zmínit, že pokud trávíte aspoň nějaký čas čtením novinek o hrách, tak vám jistě neuniklo, že před nedávnou dobou získal Heretic 2 „reverse-engineered sourceport“, který vám velice usnadní hraní na dnešních strojích (jen dodám, že jsem jej nezkoušel, sice jsem také nehrál původní Heretic 2, ale lehce modovaný – i tak byl bezproblémový). Nějak na to mám štěstí, ano mám rád hraní „vanilla“ verzí, ale je až zarážející, jak se mi stává, že dohraji nějaký retro klenot a najednou se odněkud objeví – remake, remaster… Už se mi to stalo v případě staré Tomb Raider trilogie, Deus Ex, Blood a dalších a nemůžu s jistotou říct, že bych pro hraní radši nezvolil tu uživatelsky příjemnější verzi… Nicméně můj verdikt je takový, že pokud jste se k Heretic (či Hexen) dostali a tahle „odbočka“ se vám vyhla, rozhodně stojí za to se k ní vrátit. Budete se možná divit, jak vás to bude bavit, protože takové hry už se prostě nedělají a pokud už i vám se dělá zle z toho, kam se dostal herní průmysl, retro-hraní s vámi bude pořád a třeba to ve vás opět zažehne chuť hrát hry.