První hru z této série jsem miloval i nenáviděl zároveň. Diablo I vyšlo v roce 1996. Výborná atmosféra se kloubila s nádhernou detailní grafikou, ozvučení bylo taky na jedničku a skvělý multiplayer zapsal hru nesmazatelně do herních dějin. A pokud v té době společnost Blizzard nebyla legendou díky Warcraftu (1994), tak po této hře se jí stala. Pravda, jak už to tak u Blizzardu bývá, byly i zde chyby, které se ale ve své době nikdy neopravily a proto jsem hru často proklínal kvůli tomu, že se mi ztrácely poctivě vytvořené postavy. Alespoň, že tu byly náhodně generované mapy v dungeonu. Ten sice vypadal celou dobu podobně, ale docházelo alespoň na nové protivníky a na stupňující obtížnost. Více se ale o této hře a o jejím datadisku rozepsal Lordhell ve svých článcích.

Po nějaké době, v roce 2000, vyšlo pokračování, jednoduše pojmenované Diablo II. Jámy pekelné se opět otevřely a my jsme tak měli možnost se vrátit tam, kde původní hra skončila. Válečník, který zabil Diabla a uvěznil ho v krystalu, který vložil do svého čela, nedokáže vzdorovat jeho moci a zlo z něj postupně uniká do okolí. Hrdina se vydává na cestu, už posedlý Diablem, zanechávajícím za sebou jen zlo a zkázu. Náš příběh začíná nedlouho poté, kdy do tábora uprchlíků uprostřed divočiny přichází pět udatných hrdinů, kteří se rozhodnou očistit okolí od zla.

Jako jeden z dobrodruhů (amazonka, nekromant, barbar, čarodějka a paladin) tak začnete pátrat v divočině po příčině zla, která vás zavede do různých jeskyní, lesů, do kláštera nebo do Tristramu, kde musíte zachránit Deckarda Caina, přeživšího z prvního dílu. Cestou samozřejmě budete posílat zplozence pekla zpět do svého domova, budete sbírat spoustu věcí, jako jsou části vybavení, kouzelné svitky, drahokamy, lektvary a další. Po zabití nepřátel získáte zkušenosti, které vás po přechodu na vyšší level odmění skill pointy, které můžete investovat do své postavy a učit ji novým věcem (kouzlům, úderům apod.). A po konfrontaci s hlavní zápornou postavou tohoto aktu, se vydáte na cestu, abyste zastavili prvního hrdinu, o kterém vám bude vyprávět Deckard. Při svém putování se dostanete do pouště okolo Lut Gholeinu, do džungle u Kurastu a nakonec do Pandemonia v pekle, kde se musíte utkat s Diablem, už v plné síle.

Poražením Diabla však hra nekončí. Příběh si můžete se svou postavou projít ještě ve dvou obtížnostech, vrhnout se do multiplayeru, nebo si pořídit datadisk Lord of Destruction, o kterém se budeme bavit jindy. A jelikož těžší obtížnost přináší pouze těžší protivníky a více lepších věcí, vrhneme se na multiplayer, který byl lepší, než v první hře. Opět byl přes servery Battle.net, které Blizzard provozoval, nicméně kromě klasického hraní přes LAN tu máte i online hraní, které bylo v té době teprve na vzestupu. Setkat se tu mohlo až osm hráčů, kteří pak hráli společně příběh, nebo mohli bojovat proti sobě v PVP zápasech. Pro toto online hraní byla nutná speciální postava, která byla uložená na serverech, zatímco v single playeru nebo přes LAN jste používali jinou. Důvodem bylo zamezení cheatování ve hře.

Osobně jsem hru miloval více, než první díl. A hlavně pak s datadiskem. Ponuré kobky pod Tristramem sice byly skvělé, ale otevřené prostory a měnící se prostředí mělo své kouzlo. Navíc tu byla detailnější grafika, která ve své době byla úchvatná. A o zvucích asi nemusím mluvit. Ty byly na vysoké úrovni už v prvním díle, tady se to jen zlepšilo. Multiplayer jsem hrál dlouho a byl často na seznamu LAN Party, které jsem absolvoval. Pravda, kvůli délce hry (jeden akt zabere cca 4-5 hodin) jsem se většinou dostal do druhého aktu, ale i tak to mělo své kouzlo, když sedíte s kamarády vedle sebe a postupně ničíte hordy nepřátel, které se na vás valí.

Hře se sice dá něco vytknout, ale není toho moc. Tedy s nástupem datadisku. Bugy se tu najdou, cheatovat se taky dá, na dnešní dobu jsou mapy prostě prázdné a bez života, málo výzev a hlavně jen šest úkolů za celý akt (sice mají podúkoly, ale mohlo jich být více). Letos vyšla remasterovaná verze hry, na kterou se tu nejspíše taky podíváme, nicméně i to je důkaz toho, že hra má obrovskou oblibu u hráčů, kteří na ní nedají dopustit i v době, kdy se chystá čtvrtý díl.

0 0 votes
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x