Ještě než začnu, tak musím říct, že jsem měl z GTA 2 vyloženě radost. Zase se k němu vracet po cca 20 letech byl tentokrát značně odlišný případ než s předchozím dílem. Dvojka se sice pravda moc od prvního dílu neliší, alespoň v tom ohledu, že tu zase máme 2D top-down pohled a zadávání misí skrz telefonní budky, ale tou nejlepší hlavní změnou je to, že se o hodně vylepšila hratelnost – tím mám na mysli primárně ovládání vozidel a hráče samotného. Nicméně tím hlavním pilířem je tentokrát respekt, ke kterému se odkazuje už na přibalených materiálech nebo po spuštění hry – „And remember, respect is everything!“ Ne, že by nešlo o to nasbírat, co nejvíce bodů (peněz) z misí přidělených vám skrze telefonní budky, ale neabsentují tu potřebné „QOL“ (quality of life) prvky, které mi tak citelně chyběly před tím. Konečně můžeme ukládat svůj postup (po dohrané misi pochopitelně a potřebujete na to 50.000,- $) a opakovat zmařené mise. Mise jsou teď mnohem lépe koncipované, můžete říct až lehké, ale to neznamená, že bych některé neopakoval třeba 10x, ale oproti jedničce jsem s tím překvapivě neměl sebemenší problém a nebral to jako ztrátu času, což považuji za jedno velké pozitivum. Většinou to ztroskotalo jen tím, že jsem cestou vrazil do policistů a skončil v klepetech – musíte sice přesto „loadovat“, pokud nechcete přijít o multiplikátor, ale není to taková překážka jako opakovat celý distrikt. Už totiž nemáme možnost brázdit ulice v Liberty City, San Andreas nebo Vice City, ale máme tu jen jedno město rozdělené do tří distriktů, ovšem to vůbec nevadí, prostoru na vyblbnutí tu máme více než dostatek. Kromě misí nechybí „kill-frenzy“ nebo sběr „GTA samolepek“, ale mně bohatě stačilo dohrát všechny „příběhové“ mise.
Dokonce tu poprvé a asi naposled v historii série máme efektní hrané intro, které jsem si dobře pamatoval a doporučuji se na něj podívat, byl by z toho dobrý béčkový akčňák a skvěle shrnuje, co je cílem této hry. Hlavním hrdinou je tentokrát postavička se jménem Claude Speed a vydobýt si své místo v kriminálním podsvětí budete tentokrát provádět v Anywhere City, vzdáleně to připomíná třeba Liberty City, ale je to samostatná retro-futuristická dystopická metropole. Je zajímavé, jak to DMA Design pojali – je to blízká neurčená budoucnost, ale vizuálně čerpá ze 70. a 80. let, kyberpunku a je plná kontrastů. Město je plně v kontrole gangů a i když tu máme policii, FBI a armádu (jak už víme z rádií), tak úplně to nefunguje, však jí taky budeme krást tanky. Důležitější je, že se město rozprostírá do tří zmiňovaných distriktů a to Downtown, Residential a Industrial. Místních mafií a gangů je celkem 3 na distrikt a abyste splnili všechny mise, budete si muset budovat respekt – díky němuž dostanete další a další mise. Jakmile se vám u jednoho gangu povede splnit všechny úkoly – dohromady jich je pro každý 7, stačí pak vystřílet pár jejich členů a můžete „zběhnout“ ke konkurenci – trošku podrazácké, ale nutné. Ještě počítejte s tím, že ve finále každého distriktu (pokud ho tedy neopustíte, když už máte dostatek peněz – to lze taky), tak se na vás vrhnou všichni leadeři gangů najednou, poněvadž prokoukli, co jste za zmetka. Tohle by měla být finální mise jednotlivých zón, jen je škoda, že ji nemusíte splnit. Povedlo se mi to snad jen v prvním distriktu, protože jsou závěrečné střety celkem tuhé a pokud zemřete, zbývá vám sice možnost znovu opakovat poslední „telefonní“ misi, ale ono vlastně je to úplně jedno – nečekejte žádnou odměnu navíc.
Mise jsou tentokrát mnohem rozmanitější a nebude se jen opakovat – někam přijeď, ukradni auto, zabij a zajeď do garáže… Paradoxně ty nejlepší z nich jsou ty, které jsem musel několikrát opakovat kvůli své obtížnosti. Např. si vybavuji úkol, kdy jsem se musel nechat zatknout a pak se dostat pryč z vězení, kde po převlečení se za dozorce vás čeká vystřílení nejen ostatních dozorců, ale půjdou po vás zároveň ostatní vězni a věřte mi, že ani s brněním dlouho nevydržíte, musíte být opravdu opatrní. Vrcholem je třetí distrikt, kde nejenže dojde k menšímu „obtížnostnímu spiku“, ale má asi nejzajímavější mise. Je fakt, že se dost opakují krádeže tanků, SWAT dodávek apod., ale máme tu třeba misi pro Jerkova z ruské mafie, která mi utkvěla v paměti s autobusem (víc bych nerad prozrazoval), rozvoz otrávených hot dogů nebo misi s ikonickým názvem Grand Theft Auto. Vůbec mi nevadilo, že jsem častěji umíral, protože je více než žádoucí, abyste si udrželi neutrální respekt i při misích, poněvadž díky tomu budete mít průběh mnohem snazší (pamatujte na to hlavně ve třetí zóně). Pochopitelně tu taky budete provokovat policii a armádu, takže vás čeká hraní s maximálním wanted levelem, kdy po vás půjde armáda s tanky a vyhnout se tankům, když potřebujete jeden z nich dostat do garáže není vůbec jednoduchý úděl, ale! Vše se dá zvládnout, věřte tomu, že když už se budete po pár hodinách orientovat, dokážete splnit bez cheatů i ty nejsložitější mise, což beru za velké plus, protože v prvním díle se to bez ztráty nervů opravdu nedá udělat.
Rádia jsou tu konečně hodné zapamatování, ikonické písně si budete brzy broukat taky . A to za nimi opět nestojí licencovaní interpreti (až na pár výjimek) a jedná se o originální tvorbu. Zároveň se ve hře komentuje dění kolem vás a konečně se objevuje humor, který k této sérii neodmyslitelně patří, s tím jdou ruku v ruce mise (sice dost s nádechem černého humoru). Z playlistu rádii zmíním třeba All I Wanna Do nebo God Bless All The Universe, to vám fakt uvízne v hlavě. Graficky se nejedná o velký skok, ale má to svou atmosféru a navíc se při dohrání objevilo kolem GTA 2 povyk díky RTX modifikaci, se kterým vypadá hra mnohem moderněji, podívejte se na přiložené video – to si myslím, že je slušný důvod si hru připomenout a zahrát. Zkrátka a jasně GTA 2 je povedená hra, která vylepšila přesně to, co první díl neuměl a pokud bych si měl vybrat, kdy začít se sérií GTA – vybral bych si právě druhý díl.
