Koncepce a samotný nápad The Devil Inside ve formě bizarní reality show vlastně nezní vůbec špatně, ale zasloužil by si trošku jiné provedení a větší péči. Dovedu si dost dobře představit, že by něco takového se mohlo prosadit i v současnosti, třeba s tím twistem, že to vlastně je opravdu jen divadlo, jak se nám snaží nakukat přiběhnuvší reportérka Angelina. Bohužel takto jsme zůstali někde na půlce cesty, The Devil Inside není vyloženě špatná hra, ale k tomu, aby se zařadila mezi tituly, které si jednoznačně musíte zahrát, ji chybí docela dost. Už asi budu znít otřepaně, avšak patří to k tomu. Nejsem jistý, zda to byla demoverze nebo přímo plná verze, ale hra mi prostě uvízla v paměti… Střílím zombíky a při tom mě natáčí všelijaké drony a za zády mám otravného kameramana – zapůsobilo to na mě dostatečně originálně, abych se k této šou vrátil po cca 25 letech. Ještě chci připomenout, že hra se u nás distribuovala s kompletní češtinou včetně dabingu, tuto verzi jsem sice nehrál, ale na YT si můžete vyhledat dost videí, kde si můžete poslechnout, jak to znělo.
Proto, abyste si hru užili vám je bohužel neustále házeno několik klacků pod nohy. Začneme třeba herní dobou, která se pohybuje jen kolem tří hodin. Neříkám, že mi takové hry teď nevyhovují, ale je to trestuhodně málo, když vezmu v potaz, že bych za ni měl vypláznout v době vydání nemalé peníze. Pak je to kamera, je sice fajn, že si s ní můžete vyblbnout dle libosti, protože už z podstaty věci se jedná o reality show, takže na vás míří kamery všude kolem vás, ale s ovládáním postavy je to pak velký problém, že stejně nakonec všechny ty kamery povypínáte a budete rádi za tradiční pohled ze třetí osoby. Následují neustálé bugy se zaseklými animacemi, nepřátely apod. Nevím, jak moc to má na svědomí verze hry, kterou jsem hrál, nicméně jsem zjistil, že tyto problémy řešili i ostatní hráči. K závěru hry jsem musel ukládat a nahrávat po každém umístění herního předmětu, který mě vždy posunul o kousek dále a doufat, že se přede mnou neobjeví černá obrazovka nebo zaseknutí postavy. Vrcholem je závěrečný souboj, kdy v nepřeskočitelné animaci se vám „naspawnuje“ velké množství nepřátel a když budete mít smůlu, budete po jejím skončení okamžitě mrtví a celé musíte zhlédnout znovu. Při tom stačí jen strategicky popoběhnout, odpálit jedno kouzlo a máme tu outro, takhle si fakt nepředstavuji uspokojivý konec.
Nicméně to trošku přeskakujeme, The Devil Inside se odehrává v LA, nápis Hollywood samozřejmě nemůže chybět a vy v roli detektiva Dava máte za úkol zbavit jedno sídlo pekelných stvoření, aby se nedostalo ven mezi nebohé obyvatelstvo. Ti si to můžou aspoň užít v živém přenosu na televizních obrazovkách, protože se ziskuchtivé mediální stanice rozhodli spojit příjemné s užitečným. Dave není navíc jen obyčejný detektiv, ale sám se nějakou shodou náhod dokáže proměňovat v démona – sexy démona v latexovém oblečku… Ne, není to japonská věc, ale francouzská od studia Gamesquad. Tady vyčnívá hlavně osoba Huberta Chardota, který jako scenárista a herní designér stál kromě The Devil Inside za mnohem známější Alone in the Dark a na hře je to znát.
Vše se točí kolem již zmíněného sídla, kde kromě jejího interiéru navštívíme i přilehlou zahradu, doly, hřbitov a dokonce se dostaneme do astrální dimenze. Vaším hlavním cílem je z pekla uprchlý sériový vrah zvaný The Night Howler, krom něho se tu objevují tradičnější zombie a potvory na elektrických křeslech. The Devil Inside je tradiční střílečka s prvky nějakého toho adventuření ve smyslu sbírání novinových útržků, přepínání pák a hledání klíčů. Boj nejvíce připomíná dříve recenzovaný Nocturne, také tu máme laserový zaměřovač pro snazší likvidaci zombíkových údů a rovněž patřičný arzenál zbraní. Úsměvným faktem je, že zbraní je celkem dost a některé opravdu silné, jenže vzhledem k délce herní doby jsem vlastně ani nedostal šanci je pořádně vyžít, stačila mi základní pistolka, brokovnice a samopal. To je dost škoda, fakt jsme si mohli více zastřílet! A pozor, navíc můžete hrát za dvě postavy – o to víc zamrzí nevyužitý potenciál. Už jsem zmínil, že se Dave dokáže proměnit v latexovou divu jménem Deva a to během průchodu hrou kdykoliv na místech k tomu přizpůsobenými portály. Můžete si prostě vybrat, ale moc to hratelnost nemění, s výjimkou na část v dolech, kdy jste nuceni využít Devu a její létající schopnost, jinak prostě likvidujete zombíky, buď zbraněmi anebo kouzly. Ano, Deva se může regenerovat ohněm a polykat dušičky k nabíjení kouzel, ale Dave má zase lékárničky a mnohem přívětivější ovládání. Většinu hry jsem hrál za něho. Souboje jsou nicméně celkem zábavné, průchod vesměs lineární a máme tu dokonce inventář provedený ve stylu starých „Tomb-Raiderovek“.
The Devil Inside si můžete sehnat na stránkách, už několikrát zmíněných The Collection Chamber. Jestli stojí za to hru si zahrát i teď, není lehká odpověď. Pokud bychom tady měli nějakou hodnotící stupnici, dopadla by hra lehce nadprůměrně. K dobru ji budiž originální námět a celkem zábavné střílení, ale pokud vás hra minula ve své době a nemáte na ni nějaké vzpomínky, nemá moc cenu si ji zahrát, bude vám stačit si třeba její průběh projít na videu. Vždyť je to reality show?! Jo a po dohrání se vám v menu objeví možnost „New bonus show“, kdy si můžete hru znovu projít se všemi věcmi v inventáři, ale moc k tomu důvod není, jen bych si víc užil nevyužitého zbraňového arzenálu z prvního průchodu a toť za nás vše.