Asterix

Přiznám se bez mučení, že Asterix je moje srdcová záležitost už od dětství. Četl jsem ho ještě v dobách, kdy byl součástí jiného časopisu (akorát jsem zapomněl, jestli to bylo ABC, nebo něco jiného) a od té doby, co vycházel jako samostatné sešity, jsem je kupoval až do dnešní doby. Pravda, od té doby šla kvalita převážně dolů, hlavně s úmrtím Goscinnyho a poté i Uderza, ale legenda o nepoddajných Galech přetrvala a jejich oblibu mi nezkazily ani hrané filmy, které se o to opravdu snažily.

Co se herní podoby týče, byl Asterix zpracovaný mnohokrát, dokonce i v současné době se vydávají nové hry, které se dají rozdělit na dva druhy: 3D hry s přízviskem XXL, které mě osobně moc nenadchly, a pak jsou tu hry, které vycházejí z klasických arkádovek. Tou je třeba Slap them All!, která se za mě velice povedla, má atmosféru starých dobrých her, ale hlavně si je můžete i dnes bez problémů zahrát třeba na Switchi s kamarádem na jedné obrazovce. A v tom je to kouzlo, které arkádovky mají. Pokud se totiž ponořím do vzpomínek, vybavím si dobu, kdy mi bylo kolem čtrnácti let a herní svět mě postupně pohlcoval. A jelikož v té době jsem ještě neměl svůj první počítač, dělaly mi společnost hry typu Space Invader nebo Pac-Man na prastaré herní konzoli. Automatové dýchánky na poutích pro mě byla zjevení a vždycky jsem se na ně těšil a hlavně si na ně celý rok šetřil. A když se tam objevil Asterix, který byl po grafické stránce lepší a propracovanější, než předchozí recenzovaná hra Knights of the Round, bylo to pro mě jako zjevení.

A jak je na tom hra jako taková? Při spuštění se rozhodujete, jestli budete hrát za Asterixe nebo Obelixe, popřípadě s kamarádem společně. Začnete klasicky v galské vesničce, kterou napadli Římané. Přemůžete je a vydáte se na dlouhou cestu napříč osmi různými „světy“, které znáte z komiksových příběhů. Zavítáte tak do Egypta, Británie, Španělska, nebo nakonec do Říma. Do cesty se vám bude plést spousta Římanů, kteří vás chtějí zastavit. Pěšky, nebo třeba na koních. A aby toho nebylo málo, mezi scénáři si zahrajete i minihry jako jízdu na koňském spřežení, nebo rozbíjení sudů na lodi. Hra je tedy celkem dlouhá a popravdě i těžká. Alespoň ve srovnání se zmiňovanými Knights of the Round.

Co mě mrzí, je to, že v tuto chvíli se hra nikde neprodává. Ani na Steamu, ani na konzolích. A to je škoda. Retro hraní je stále v módě a věřím tomu, že by si hra našla spoustu hráčů. Sám bych si jí koupil třeba na Switch a s radostí bych si jí zahrál ve dvou lidech. Pravda, atmosféra z dětství by tu už asi nebyla, ale na druhou stranu, udělal bych si jiné vzpomínky, tentokráte třeba se svými dětmi.