Die Hard: Nakatomi Plaza (2002)

A mám tu asi poslední splněný herní cíl, který mi nedal spát… Neberte mě špatně, ještě mám před sebou asi tisíce nesplněných herních zářezů, stačí se podívat na must-play seznam z rozborů časopisu Score, ale teď mám na mysli takové ty „strašáky“ z minulosti, co mi zůstali v hlavě. Měl jsem nutkání si je zahrát a nedají se běžně sehnat. Tentokrát přišla řeč na Die Hard: Nakatomi Plaza, co se objevil i na jedné z archivních obálek magazínu Level. Die Hard, chcete-li Smrtonosná past s Brucem Willisem v hlavní roli, není pro mě tak oblíbená série jako např. Terminátor, přesto jsem viděl většinu z nich a legendární první díl patří právem mezi kultovní snímky (vánoční). Díky hře jsem si aspoň připomněl zásadní scény, i když je vše samozřejmě přizpůsobené hernímu zpracování. To třeba znamená, že budete zabíjet rozhodně více teroristů než ve filmu…

Ačkoliv z dohrání hry nemám nijak výrazně zklamané pocity, je vidět, že by si hra zasloužila mnohem více času (potažmo financí), protože prostor pro využití licence je tu rozhodně větší, než jaký výsledný produkt jsme dostali. Z dohledatelných zdrojů se můžeme dočíst, že vše mohlo být úplně jinak. Nechci to brát jako hanlivé označení, ale přišlo mi, že vše by dopadlo lépe, kdyby byla (zůstala… o tom dále) Nakatomi Plaza spíš modifikace než plnohodnotná hra. Možná by ji to přineslo i větší ohlas. Nicméně, co se týče délky hry, tak to už na obyčejný mod moc není. Pojďme se na to podívat blíž.

Die Hard: Nakatomi Plaza je střílečka z pohledu první osoby a snad jediná, kdybych měl zapátrat v paměti, kde držíte zbraň v levé ruce. Je to logické, protože John McClane (hlavní protagonista ve filmu a hře) je stejně jako Bruce Willis levák. Je to zajímavé zpestření, ale já radši klasiku… Už jsem zmínil, že hra kopíruje děj filmu, takže tu nechybí ikonické scény, hlášky (ačkoliv nenadabované herci z filmu až na výjimku postavy seržanta Powella), filmové tváře… a samozřejmě nás čekají i mise ve výtahové šachtě nebo vzduchotechnickém potrubí. Jinak se jedná o lineární střílečku a nebýt licence, průměrnou FPS, kterých jsou všude kolem mraky.

To je velká škoda, protože hra vychází původně z modifikace pro Half-Life s tím, že Nakatomi Plaza bude možné celý prozkoumat a události z filmu se budou dít v reálném čase, vy jako hráči budete mít volnou ruku v likvidaci teroristů a měnit události ve hře v závislosti na vašem úspěchu. To tedy úplně nedopadlo, do všeho zasáhla společnost Fox Interactive, která tvůrcům nedovolila v projektu dále pokračovat. To je však neodradilo, dali dohromady nové vývojářské studio a začali pracovat na Die Hard: Nakatomi Plaza, nyní už ve spolupráci s Fox. Jak to tak bývá, došlo na problémy s nedostatkem času, tlakem na release a z původního plánu zůstalo mnohem komornější řešení. Hra rozšířila sice děj filmu o mise jako třeba záchrana rukojmí se SWAT teamem, ale vše je mnohem lineárnější a pevně dané. Neznamená to, že byste měli úplně svázané ruce, ale úkoly v průběhu 29 misí máte pevně stanovené a nebýt určitých částí, kdy nemusíte jen střílet a chodit dopředu, vše mohlo dopadnout ještě hůře.

Budeme třeba ničit nálože C4, zachraňovat řidiče limuzíny Argyla, hasit oheň hasičákem, konverzovat s Hansem, Ellisem a Powellem, zachraňovat rukojmí, řešit elektřinu, viset na hasičské hadici…, ale je to v jádru pořád střílečka, o to jde především. Zajímavostí je, že kromě staminy a zdraví tu máme ukazatel morálky. Zajímavý nápad, který je zřejmě využit až u těžších obtížností, jinak ho moc vnímat nebudete. Jde o to, že když se vám daří zabíjet teroristy, tak pak máte lepší mušku a ovlivňuje nepřátelské AI… Sice máte na výběr 5 zbraní, ale budete využívat fakticky jenom samopal (ho, ho, ho) – do něho jsou totiž náboje pořád. To je škoda, ač třeba věrnější filmu, vystačit si s jednou zbraní není pro hru dobré a začne to být brzo velmi repetitivní. Tomu vůbec nepomáhá prostředí mrakodrapu, které je šedivé, fádní a přehlcené sádrokartonem (dalo mi to vzpomenout na Maxe Payne 2, kde mi to vlastně vůbec nevadilo a dodnes na to vzpomínám). Máme tu sice výtahové šachty, parkoviště, helipad, vybavenější podlaží, ale to jsou fakt jen vzácné chvilky, které si ani nemůžete kvůli neustálému přívalu nepřátel pořádně prohlédnout. Rovněž mě mrzelo, že ani na konci se neobjeví v animaci tvář Johna (Bruce), když tam všichni ostatní jsou. Hudba by mohla klidně absentovat a dabing se povedl tak na půl, vůbec se mi nelíbil hlas Johna a z neustálého „Argh! Locked“ ve mně málem bouchly saze, vůbec tohle je hra plná zamčených dveří… Délka byla fajn, bugy taky docela absentovaly, sice se občas stalo, že jsem viděl skrz zdi a jednou jsem propadnul podlahou, ale za nejhorší považuji záseky o textury, kdy „plavete“ na místě, to dokáže při přestřelce dost otrávit a závěrečný boss fight byl taky vyloženě otravný.

Blížíme se k závěru, přesto přese všechno se nejedná o úplný průser, hry na Lithtech engine mě vždy bavily a zažít si Die Hard v herní podobě je zábava a to navzdory tomu, že ani nejsem nějaký Die Hard Fan. Střílečky jsou mým oblíbeným žánrem a je fajn si zahrát každou, která něčím vybočuje, jen škoda, že to mohlo všechno dopadnout mnohem lépe, no třeba se někdy dočkáme nějakého ještě lepšího herního zpracování Smrtonosné pasti, rozhodně by si to značka zasloužila…