Heavy Metal: F.A.K.K. 2

Heavy Metal: F.A.K.K. 2 – titul, na který jsem si vzpomněl hlavně díky tomu, že mi dlouho visel nad postelí plakát s Julií Strain (představitelka Julie ze hry), který avizoval, že by se mohlo jednat o zajímavou hru… Jasně, nude patch a hurá do toho, tak bych to asi měl, kdybych hru hrál v době, kdy vyšla. Nicméně vše působilo velmi sympaticky, spoře oděná hrdinka, akční hratelnost… je čas si to vše připomenout a přesvědčit se, zda se představy o hře s velmi zajímavým názvem zakládají na skutečnosti. Ne, nude patch shánět nebudu, ale připravil jsem se jinak.

Hra má totiž číslovku 2, ale první díl nikde nenajdete, ten zastupuje film, respektive komiks, který se odehrává před hrou. Nebojte, vysvětlíme. Předně F.A.K.K. možná odkazuje na oblíbené anglické slovíčko, ale ve skutečnosti znamená Federation-Assigned Ketogenic Killzone – tak se jmenuje planeta, kde se vše odehrává a zároveň je to alias hlavní hrdinky. Její jméno je Julie (věřte mi, že pravý „bordel“ teprve přijde), s tou jsme se mohli setkat v komiksu The Melting Pot, který vydával magazín Heavy Metal. Její reálnou představitelkou byla modelka a herečka Julie Strain (ano stejné jméno), která už bohužel není mezi námi, její „legacy“ avšak žije dál. Propůjčila svůj hlas a postavu hře i filmu a ta 2 může znamenat vlastně druhou kapitola příběhu po filmu Heavy Metal 2000 a komixech (ale nemusí, pusťte si animovaný prequel). Takže zjednodušeně komiks => animovaný film => hra.

Aby to bylo ještě jednodušší, já jsem s průpravou na F.A.K.K. 2 začal ještě dřív a to v roce 1981, kdy vyšel kultovní Heavy Metal animák, na který Heavy Metal 2000 (chcete-li i Heavy Metal F.A.K.K. 2) duchovně navazuje – nejdříve filmem, pak hrou) Ze začátku jsem byl celkem v šoku a nebudu lhát, že mě to nebavilo, ale pak jsem si uvědomil, že se musím vžít do doby, kdy animák vyšel. Možná k tomu ještě si představit své pubertální já a přidat nadšení z heavy metalu. To není takový problém, sice jsem velký příznivce EDM, ale poté, co jsem vloni zažil epesní koncert Helloween v O2 areně, tak už vím, že Heavy Metal (Is the Law). Heavy Metal je vlastně čirá radost z toho, jak skloubit animaci, atmosféru, hudbu a sexy bohyně do celistvé fantasy představy.

Říkal jsem si, že tohle už by dneska neprošlo. Ženy se totiž tady vlastně nabízí, nejraději jsou v rouše Evině, mají bujná poprsí a zkrátka ideál krásy. Chlapi jsou tu zase drsní, svalnatí a vůbec bych přemýšlel nad tím, jak moc by to dnešním ženám vadilo? Vždyť vlastně Taarna je ta hlavní superhrdinka, co všem nakopává zadky a zachraňuje svět, ideální prototyp ženy. Tak já vám nevím, jasně najdete i dnes, jak Heavy Metal magazín kritizují za sadismum k ženám a za znásilňování, ale je to jen přece fantasy-komiks. Neburcuje k tomu, že se tak máte chovat v reálném světě. Nemusíme chodit daleko, podobně to může být i u řady dalších her/filmů, vše je vlastně špatně – ale sem jsem se dostat nechtěl.  Příběh sleduje putování smrtící zelené koule, která rozsévá smrt všude, komu se dostane do rukou a vypráví několik oddělených příběhů až do finále, který vše uzavře. Za zmínku stojí hlavně soundtrack – kde nechybí třeba Black Sabbath, Nazareth, Journey, Sammy Hagar, ten stojí za to si pustit. Podíváme se do New Yorku v roce 2031, zažijeme únos mimozemšťany v čele s robotem, který bude mít sex se stenografkou z Pentagonu a hlavně velkolepou bitvu se sexy bojovnicí Taarnou, která nejvíce připomíná hlavní protagonistku ve hře. Ta zachrání svět (aspoň prozatím) před již zmíněnou zelenou koulí zvanou Loc-Nar.  Nemůžu nezmínit hlavně scénu, kdy se Taarna obléká do svého „warrior outfitu“, to se totiž opakuje i u Julie – ikonický akt znovuzrození… My se tedy po tomhle můžeme vrhnout na animovaný sequel Heavy Metal 2000, ještě připomínám, že komiksy jsem vynechal, zase tolik času nemám.

Vím, že už jste zmatení, jak medvěd v říji, ale to nevadí. Uvádím to tady vše jen proto, kdybyste chtěli do vesmíru Heavy Metal více proniknout. Ještě jsem chtěl zmínit, že se mi vlastně docela líbí tohle rozšíření univerza, nejen tady. Vždy je fajn, když se hra rozšíří i do světa filmů, komiksů apod. A teď už vám dám odpověď na otázku, zda je vůbec potřeba ke hře film, který hře předcházel, vidět – Ne, není povinné si film pustit, abyste se ve hře orientovali. Na druhou stranu je to mnohem lepší varianta, než si číst o příběhu v manuálu a myslím si, že vás ta necelá hodina a půl nezabije. Z toho vyplývá, že se mi animovaný film Heavy Metal 2000 líbil, nabízí už celistvý příběh, který začíná tím, že místo Loc-Naru tady máme klíč, který otevírá brány k fontáně nesmrtelnosti a už víme, že jeho zelenkavé záření nevěstí nic dobrého. Nalezne se tak nějak náhodou a my tu máme díky tomu dalšího záporáka – Tylera, který se vydává po stopách fontány, jež ho dovede na planetu Eden (F.A.K.K.2). Vraždící běsnění za zvuků heavy metalu může začít a s tím se konečně objevuje hlavní představitelka Julie, které zabije Tyler otce, a tak „revenge mission“ může začít. Oproti snímku z roku 1981 jsem neměl problémy proniknout do tohohle animovaného univerza a ačkoliv jsme trošku přibrzdili, co se týče brutality, lascivností a „boobies“, tak mi to uteklo jako voda a bavil jsem se. Animace ucházející a dostatečně atmosférická, dobře známé hlasy jako třeba Michael Ironside nebo Billy Idol, muzika od Pantery, System of a Down, Queens of the Stone Age…  je až škoda, že film u kritiků dost propadl. Zeek je skvělý a na jeho „the soft one“ se nedá zapomenout, jestlipak se tato hláška objeví i ve hře… neobjeví.

To bychom měli sáhodlouhý oslí můstek a my konečně jdeme rozebrat Heavy Metal F.A.K.K. 2. Hra běží na enginu Quake 3 a za Julii hrajete z pohledu třetí osoby. Klasická akční adventura, kde budete hodně střílet, bojovat nablízko s mečem, chybět nemůžou ani skákací pasáže a jednoduché hádanky. Okamžitě vás určitě zaujme hlavní menu hry, které mě překvapilo tím, že Julie Strain dokonce namluvila hlavní položky v menu jako je Options, Quit, Save/Load, do toho vám zní song Heavy Metal Fire, co musel být přílohou nějakých starých Level příloh, protože ho mám dobře naposlouchaný a hezky mě to vrátilo do dob, kdy byla tráva zelenější. Zelenější to bude i na začátku hry, kdy se ocitáte v Edenu (který rozhodně nevypadá tak, jak ho ponechal Tyler z filmu). Svůdná Julie oděná do modrého kostýmku se kochá neméně jímavým výhledem do krajiny a idylku naruší příchod její těhotné sestry Kerrie, teď už jenom čekat, co se posere…

A posere se to rychle, poklidnou domáckou atmosféru Edenu naruší přílety meteorů a poškození štítu, naštěstí ještě stihnete pokecat s obyvatelstvem a vyslechnout si chvalozpěv pro dětské publikum, jaká je Julie legenda. Pak už budete bojovat s megabroukem, rasou Githů a Julie se konečně může vrátit k tomu, co ji jde nejlépe. Spolu s ní vás čeká epický výlet křížem krážem planetou Edenu až k samotnému srdci planety. K tomu vám bude nápomocen slušný arzenál zbraní a štítů. Bohužel řadu z nich jsem skoro vůbec nevyužil, praky a štíty byly pro mě nepotřebné a sice tu můžete dělat nějaká komba, ale tak jako třeba u Oni, jsem neměl potřebu je využívat. Jejich provedení pro mě zůstalo záhadou do konce hry. Většinu času jsem si vystačil s ohnivým mečem, který najdete velmi záhy na začátku hry, k tomu se hodí do druhé ruky pistolka na neodbytný hmyz. Kosení bylo sice fajn, ale problém je, že nikdy není dostatek nábojů a když jsem se dostal k těžkým zbraním, opět pro ně nebyl dostatek munice a šetřil jsem si je na souboje s bossy. Zkrátka bych čekal trošku větší masakr. Nemám problém s častým skákáním a přitahováním se, ale engine hry na to není moc přizpůsobený, a tak jsem hlavně umíral, protože jsem blbě skočil nebo se Julie odmítla přitáhnout na plošinku nad ní. Určitě vás zajímá, jestli budeme Julii svlékat a ano, bohužel se vše odehraje mimo obrazovku, ale několik lascivních oblečků převlékneme. Julie zkrátka toho moc na sobě nemá, ale ve hrách to znamená ultimátní amor. Hudba už bohužel oproti filmům moc nevyniká, až na ústřední skladbu, ale to není tak podstatné, když budeme hlavně hekat, vzdychat a sekat… to by ta hudba snad rušila.

Celou dobu mě provází takové pnutí (bez dvojsmyslů), že to vše mohlo být ještě o něco lepší, hra je hrozně krátká a Heavy Metal, jak už víme z delšího prologu než je samotná recenze, dost bohaté univerzum, aby z toho šlo vymáčknout ještě víc. Zapomněl jsem ještě doupřesnit u ovládání, že můžete používat dvě jednoruční zbraně současně – třeba meč a uzinu, meč a štít… Dobrý nápad, provedení už ale horší, několikrát se mi stalo, že než jsem si přehodil jinou zbraň pro levou ruku, tak jsem si odložil tu na pravé a zbytečně jsem umřel. Neškodila by ani větší variabilita prostředí, bažiny byly vyloženě fádní, mohli jsme dostat více filmečků a bohatější interakci s prostředím. To znamená, že ačkoliv je hra velmi krátká, tak se může stát, že se budete chvílema nudit a to není dobrý a nepomůže tomu ani, že tu nemáte volbu obtížnosti či jiný důvod, proč se do hry pouštět znovu.

Škoda toho závěru, je dobré, že tvůrci myslí na možná pokračování, horší už je, když k nim nikdy nedojde, proto z konce nebudete mít takový pocit, jaký byste asi chtěli. Tady přichází řada na vaši představivost a váš dobrý pocit, že jste si zahráli povedenou hru a to vlastně Heavy Metal F.A.K.K. 2 je, zlo přece nikdy nespí…