No One Lives Forever 2, pokračování famózní FPS od studia Monolith, které přineslo svěží vítr do tohoto žánru v čele se sexy hlavní hrdinkou, zasazením do 60. let, prvkami stealthu a slušnou dávkou parodie na bondovky. Série, která by si moc zasloužila být v kompletním balíčku na GoG, Steamu anebo rovnou dostat remaster, třeba od studia Nightdive (kteří o to ve skutečnosti hodně bojovali) a ono se to nedaří a asi ani nepodaří. Bordel s právama nám tuhle sérii zanechává ve vodách abandonware. Buďme aspoň rádi za to, NOLF sice nikdy nedosáhl na piedestal kultovních FPS, ale dodnes se na tuto sérii vzpomíná a díky modderům je možné si hry užít i v současnosti. Na svou dobu NOLF 2 nabídl krásnou grafiku, neokoukané prostředí a v neposlední řadě dobře skloubenou hratelnost. Ještě dodám, že běží na enginu Lithtech, se kterým jsme se mohli setkat v nedávno recenzovaných Kiss: Psycho Circus, nebo Die Hard: Nakatomi Plaza.
Já jsem hrál první díl The Operative: No One Lives Forever společně se spin-offem s názvem Contract J.A.C.K. teprve nedávno a rozehranou dvojku jsem si nechal až na teď. Už díky Contract J.A.C.K. jsem tak nějak věděl do čeho vstupuju a těšil jsem se na to. Sice byl spin-off ryze akční záležitost, ale překvapivě jsem se u něho skvěle bavil (možná bych řekl ještě víc než u NOLF 2, ale neřeknu). Tady mě to sice nutilo osobně přistupovat k eventům ve hře více stealthově, ale pocit z dobré hratelnosti zůstal.
Opět se obujeme do bot britské tajné agentky Cate Archerové, která lehce změnila podobu (podle mě teď vypadá lépe) a na začátku se ocitáme v Japonsku, kde má za úkol vyfotografovat účastníky na tajném shromáždění zločinců. Brzy se dozvíme, že máme, co do činění s nám dobře známou organizací H.A.R.M., která kutí nějaký tajný projekt Omega na Sibiři. Zavítáme nejenom do těchto zmiňovaných míst, ale třeba do Indie nebo Ohia. Nemusím dodávat, že ve výsledku budeme zachraňovat svět před nukleární katastrofou.
NOLF 2 navazuje na předchozí díl a navíc přidává pár novinek navíc. Hlavně, co se týká stealthu, zatímco v jedničce jste vyloženě museli v některých misích dodržovat, aby nikdo nezemřel, případně nespustil alarm – tady je to mnohem benevolentnější. Bohužel do toho vstupuje jeden otravný prvek a to je respawn nepřátel, takže jsem třeba v jedné úrovni trávil až neúměrné množství času, protože jsem se snažil být potichu jen, jak to je možné, abych vzápětí zjistil, že by bylo mnohem lepší vše řešit „rambo“ stylem. Je sice fajn, že můžete tentokrát odtahovat spící nebo mrtvé nepřátele a prošacovávat jim kapsy, ale ve výsledku to spíše zdržuje. Vrcholem je šestá kapitola, kdy na vás bez přestání nabíhají ninjové. To se v druhé polovině hry zlepší anebo to bude tím, že už jste si na to zvykli, ale spíše vám doporučuju nepříliš řešit plížení a hlavně hrát tak, jak vám to nejlépe vyhovuje.
Vrací se i někteří známí z jedničky, ale to neznamená, že je nutné pro to, abyste si dvojku užili, mít znalosti prvního dílu, nicméně potěší. Kromě toho nechybí ani absurdní dialogy padouchů anebo šílení hlavní záporáci a ke konci hry dokonce nastoupí „nezničitelní“ super vojáci – vše ale k tomuto stylu hry patří a je jen na vás, jestli jste toho příznivci nebo nejste. Hra se od začátku nebere vážně a je jejím cílem vás bavit i jinak než jen neutuchající střelbou z vašeho arzenálu zbraní – nechybí tradiční samopaly, brokovnice, sniperka, granáty, můžete si dokonce zašermovat s katanou… Mně nejvíce vyhovovala AK-47 a pistole s tlumičem, krom toho nechybí dobře známé gadgety, ale až na občasné využití vybuchující kočičky a „body remover perfume“, budete používat hlavně šperhák, svářečku nebo „code breaker“.
Výraznější novinkou je jemný RPG prvek v podobě vylepšování hlavní protagonistky v oblasti několika skillů, které vám usnadní průběh hrou. Za body, které získáte plněním úkolů, sbíráním manuálů apod. si můžete vylepšit třeba rychlost hledání dokumentů ve všemožných skříňkách, zlepšit zdraví a odolnost, plížení nebo ovládání zbraní – což je fajn a má to efekt, protože k závěru budete mít postup o hodně snazší bez toho, abyste museli pořád nahrávat předchozí uloženou pozici.
Střílečky z první osoby jsou můj velmi oblíbený žánr a už u prvního NOLF jsem se skvěle bavil, tady je vše vymazlenější a takové, co bych si od druhého dílu představoval, škoda toho respawnu a moc neuspokojivého konce. Zůstává ve mně takový pocit, že bychom si všichni zasloužili ještě jeden díl této série, ale přesto NOLF 2 zůstává důkazem, že i teď má smysl si jej zahrát, protože takové hry už nějak vymizely a hratelnost zůstává pořád parádní.