Pomalu (již za necelý měsíc) se blíží velmi očekávané šesté pokračování této videoherní série a není snad člověk, který by o této zkratce nikdy neslyšel. Možná tomu pomohla hlavně sérií prolínající se kontroverze, ale podle mě spíš celistvý soubor jednotlivých aspektů, které se pod touto značkou skrývá – sandbox, který přesahuje hranice video-herní zábavy – ať už si pod tím představím odkazy na reálný svět, ikonické rádiové stanice plné reálných interpretů (řadu z nich opravdu známých), důraz na zdánlivě nepodstatné detaily nebo vliv na zbytek herního průmyslu, s tím spojené vnímání videoherní zábavy a samozřejmě ekonomický vliv (značka GTA vydělává opravdu hodně peněz) – což jde ruku v ruce s tím, jaké hry jsme si díky tomu posléze mohli zahrát (každý se chtěl aspoň přiblížit úspěchu GTA).
Samozřejmě se musíme vrátit k tomu, jak to všechno začalo a že to rozhodně hned nevypadalo, co za legendu se z toho časem stane – tedy herní série, která udává směr a bude hrát první housle na poli virtuální zábavy. Zároveň tu nechceme být od toho, abychom vám sdělovali něco, co si dokážete sami najít a přečíst si ve stovkách takových článků, ale přinést vám svůj osobní zážitek s GTA sérií. Pro větší vhled do prvopočátků vám brzy nabídneme v recenzi na první díl. Teď vám chci popsat, jak jsem se ke GTA dostal já a vytáhnout ze své paměti, co nejvíce zážitků.
Ke GTA jsem se vlastně dostal velmi pozdě, až s jeho druhým dílem. Marně se snažím vybavit, jestli jsem před tím u kamaráda na 386 GTA 1 viděl, ale AI mě rychle vyvedla z omylu, že hra se nedala na ní spustit… Takže jsem první díl možná zkoušel na školních počítačích, ale to není tak podstatné. U GTA 2 už si mnohem lépe vybavuju dobu, kdy jsem ji hrál, protože zatímco já nechal mé milé rodiče vedle v obýváku dělat na mém školním projektu pro hodinu fyziky, já si v klidu relaxoval u GTA 2… Tudíž si myslím, že to byl cca rok 2003. Nemusím snad popisovat, že to byl podobně jako první díl, shora viděný (izometrický) titul, který se dost lišil od toho, co přišlo poté. Tomu navzdory mě ta volnost, hratelnost, rádiové stanice a retro-futuristická atmosféra uchvátila, že jsem se hrou několik hodin strávil a dostal jsem se dost daleko. Každopádně na ni vzpomínám asi ze všech dílů nejméně, ale nikdo už mi neodpáře propojené zážitky s hraním v bezstarostných letech na základní škole na kancelářském PC, které patřilo mému tátovi. Sice si víc pamatuju brzké prázdninové vstávání plné pařby Shadow Mana a Tomb Raider 3, ale… GTA 2 k této době u mě právem zasluhuje čestné místo v „pařanském“ vzpomínání.
A pak paradoxně nepřišlo (opět chci zdůraznit, že to píšu z mého pohledu a ne, jak to chronologicky jde) revoluční GTA III, ale do toho se zjevila Mafia a hlavně můj první osobní PC k Vánocům 2003. Snad je pochopitelné, že jsem v té době žil hlavně Mafií a na GTA III se úplně zapomnělo. To se změnilo až s příchodem GTA: Vice City. Do dnes vzpomínám na legendární začátek, kdy mi hrál Michael Jackson (Flash FM forever) při naskočení na Faggio. Spíš než, abych šel po příběhu jsem to měl hlavně jako jedno „obrovské hřiště“ k vyblbnutí, kdy mě spíš bavilo taxikařit nebo se jen tak procházet po ikonických místech po Vice. V té době mě ještě navštěvoval spolužák, takže jsme opravdu jenom blbli, ale i tak to bylo několik desítek dobře strávených hodin a do dnes si ostudně vzpomínám, jak jsem „vyjel“ po mámě, když se mi nedařilo při roznášení pizzy. Trojku jsem tudíž úplně přeskočil a vrátil se k ní až dlouho po dohrání GTA IV.
Myslel jsem si, že mé dojmy z GTA: Vice City už nic nepřekoná, ale Rockstar začal pracovat na San Andreas, hltal jsem všechny novinky a hrozně se na hru těšil, vzhledem k tomu, že jsem měl ještě HDD formátovaný na systém FAT32, nemohl jsem šáhnout po „levné“ edici, a tak mi nic jiného nezbylo než způsobně žadonit o plnou verzi. Tím se stává San Andreas první GTA hra, kterou jsem hrál hned v době vydání – červen 2005, na PC pochopitelně (jako všechny ostatní verze, co jsem do této doby hrál). Zde jsou moje vzpomínky de facto nejčerstvější a zážitků nejvíce.
A teď něco úplně jiného… Musíme se zde pozastavit, protože do doby San Andreas přišel další můj „životní“ milník, protože v červenci roku 2005, jsem začal aktivně blogovat na dnes už neexistující platformě bloguje.cz a hlavně díky tomuhle tu vlastně můžete číst tyto řádky, protože by zřejmě jinak mé „alter ego“ Lordhell nespatřilo světlo světa. V té době jsem byl už na střední škole, kterou jsem vesměs nenáviděl, ale díky tomu jsem se začal pomalu ponořovat do světa mangy, trance hudby, byl jsem aktivním členem komunity časopisu Level, hodně času trávil na ICQ a všemu taky hodně pomohlo právě hraní GTA: San Andreas.
U GTA: San Andreas jsem záhy zjistil, že předčilo všechny předchozí díly. Pamatujete třeba na kauzu Hot Coffee? Nový výběr stanic a 90. léta v prostředí pouličních gangů mě donutilo dokonce začít poslouchat rap a objevil jsem 2Paca, kterého poslouchám dodnes. K tomu možnost poslechu vlastních MP3 skladeb, měnit oblečení, navštěvovat posilovnu, konečně možnost si pořádně zalétat, závodit na lodích, obrovská mapa dokonce i s lesy, kdo z vás nehledal Yettiho? Hlavní postava CJ, napínavý příběh – začátek hry jsem opakoval nesčetněkrát, mise s RC letadýlkama, školy pro to, abyste se naučili dokonale ovládat auta, motorky, lodě, letadla… Skákání padákem, bylo tady možnost snad dělat úplně všechno, co vás napadlo. Už to nebyly desítky, ale stovky hodin. Pak už jsem se vůbec nedivil, že třeba Level udělil absolutní hodnocení a že na tuhle hru se bude vzpomínat ještě dlouho po vydání. S kolegou z Level diskusí Razerem jsme dokonce dostali nápad na blog věnovaný San Andreas. Škoda, že se nakonec nerealizoval, protože Razer měl hodně podkladů a práci s tím spojenou. Dabing od hvězd jako Samuel L. Jackson a napadlo by mě v průběhu času určitě další hromada věcí jako třeba možnost randit (už zmiňované Hot Coffee), hraní kulečníku, Depeche Mode… Hra mi navíc neběžela tak, jak by měla, tudíž jsem měl problém s propady fps a některé mise díky tomu byly velmi těžké (pokud jsem si nesnížil detaily na minimum) – někteří nechápali, že je nemůžu udělat. To vedlo třeba ke sdíleným savům, kdy jsem asi 3 lidem dělal Boat a Flying school na zlatou medaili a já zase si nechal udělat Driving school od jednoho kolegy z fóra, byla to skutečně komunitní zábava i bez multiplayeru. Došlo rovněž na pokusy dohrát hru na 100% s mapkou z časopisu Score, bohužel se mi to nikdy nepodařilo. Nicméně k San Andreas jsem se vracel nesčetněkrát – např. v době, kdy jsem nastoupil na vysokou školu nebo před nedávnou dobou na mobilu!? Dokážete to pochopit, tak propracovaná hra a dá se hrát víceméně přijatelně i na mobilu? Občas jsem musel s PS dualshockem, ale nakonec jsem třetí díl, Vice City a San Andreas v právem kritizovaných definitivních edicí dohrál i na mobilu (a hlavně jsem dohrál Bully, které mi dlouho unikalo a až díky tomuto mobilnímu vydání mám za sebou tento „školní spin-off“, který jsem si chtěl vždy doplnit ve své herní knihovničce dohraných titulů).
A my rovnou skočíme do března roku 2009, GTA IV sice dorazilo na PC už v prosinci, ale já si musel počkat až si dostavím své nové „lego“ (tak jsem říkal novému PC). Nemusím dodávat, že jsem na GTA IV taky čekal s nedočkavostí malého kluka, hltal všechny trailery a záviděl konzolistům, že už to můžou hrát. Vybavuju si ještě nějakou akci na „seznamovském“ Streamu, kdy zahrabali PS3 s televizí a GTA IV někde na neznámém místě, jak já jsem to chtěl vyhrabat… Ale zpátky k Čtyřce. Byla to hodně velká změna oproti předchozím dílu, Rockstar úplně otočilo, najednou to bylo vše mnohem syrovější, realističtější, špinavější – ale rozhodně ne špatné, jen se tomu člověk zvyklý z předchozích dílů musel přizpůsobit. To, co určitě všem vyrazilo dech, byla dech beroucí grafika s důrazy na in-game animace a úplně jiná hratelnost, kde bylo vše pomalejší a dokonce méně akční. Živoucí svět, opět pečlivě vybraný tracklist pro rádiové stanice, pozadí ruského syndikátu… Zkrátka vypadá to jako, že GTA IV dospěla s vámi jako hráči, humor tu samozřejmě neabsentuje, ale je tu zpracován jinak než v předchozích dílech. Možná to znamená méně aktivit pro vyblbnutí, ale pořád je to vše v rámci toho, jak Rockstar průběh série koncipoval. Nemohli jsme přece jen dostat „reskinované“ San Andreas nebo Vice City. Čas ukázal, že čtvrté pokračování má mezi ostatními rozhodně své místo. Dodnes se hraje, moduje a navíc pro něj vznikly dva single-playerové přídavky, které dohromady tvoří kombo, které rozhodně stojí za to si zahrát.
K zmiňovaným DLC The Lost and Damned a The Ballad of Gay Tony jsem se dostal až o několik let později, kdy jsem si pořídil PS3 a stal se ze mě spíše konzolový hráč než ten, co hraje výhradně na PC. Bylo to vlastně logické, v letech 2012/2013, kdy jsem nastoupil do pracovního procesu a už jsem neměl zdaleka tolik času a chuti nejen se věnovat hrám na PC, ale i psanímu a dalším aktivitám s tím spojených. Priority se lehce změnily a bylo lepší si zasednout do křesla a hrát spíš na konzoli „jen tak“. Nicméně GTA série pro mě hrála vždy výraznou roli. Ještě než přišlo GTA V, tak jsem začal hrát i starší díly na konzolích a kupodivu mi to vůbec nevadilo, teď mám hlavně na mysli ovládání, kdy jsem byl zvyklý jen na klávesnici a myš. Sice mě to stálo nějaké úsilí, abych si na to navyknul u spin-offů, které jsme neměli možnost si na PC zahrát – teď mluvím o GTA: Liberty City Stories a Vice City Stories. Byla by velká škoda se o tyto přídavky připravit, protože se v nich objevují některé opravdu nezapomenutelné momenty jako byl pro mě koncert Phila Collinse. A tím pádem jsme se dostali k…
GTA V – další GTA, které ve mně dokázalo zase po opravdu dlouhé době zažehnout nadšení k hrám. Moc dobře si vzpomínám, že jsem měl dovolenou v den, kdy u nás GTA V vyšlo. Sice mi to nikdo nebude věřit, ale to volno nebylo kvůli tomu, ale protože jsem jel s dědou a strejdou na Zahradu Čech v Litoměřicích. Kéž by to bylo jenom kvůli GTA V, protože jsem doslova musel přetrpět celou tu cestu tam a zpátky, abych si mohl k tomu večer sednout. Ještě chci zdůraznit, že jsem GTA V hrál na původní PS3! A ta hra i tam vypadala naprosto fantasticky, bylo to opravdu výjimečné, protože jsem se ke hře vracel podobně jako v dobách školní docházky, kdy jsem svůj veškerý volný čas trávil ve hře a nedokázal se od toho odtrhnout, dokud jsem se nedostal do úplného finále. Ani potom mi nedalo a dohrál jsem hru na 100%. Bylo to podobné tomu, co jsme znali z GTA IV, ale vše bylo mnohem veselejší, hráli jsme za tři postavy, měli jsme tu šíleného Trevora, nemusím už zmiňovat chytlavé songy (Glamorous…), mnohem větší mapu, propracované bankovní loupeže, trh s akciemi, nebylo vůbec pochyb o tom, že tu zase máme nejlepší GTA své doby. Bohužel mi ve výsledku s GTA V na jazyku zůstává taková jemňoulinká pachuť. A je pochopitelné proč.
Už jsem byl zvyklý na to, že kadence nových dílů GTA se točila kolem 4-5 let, ale když se podívám na kalendář – vidím tam rok 2026, GTA V vyšlo v roce 2013 – to je neuvěřitelných 13 let! Co se stalo? Moji oblíbení Rockstar se zaprodali a jejich oblíbenost u mě hodně klesla, protože se vydali cestou podpory GTA Online a vykašlali se na nás hráče, co milovali single-player a neměli zapotřebí trávit čas v Los Santos s jinými hráči. GTA Online není nic jiného než GTA V převedené do multiplayeru samozřejmě, s tím, že tu můžete dělat tisíce věcí navíc a s ostatními hráči. To je sice možná fakt, ale ne pro každého. Já jsem Online samozřejmě taky zkoušel, ale bez kamarádů v tom nevidím moc smysl, protože třeba s vámi někdo hraje, plní s vámi mise a pak vás samozřejmě po skončení zabije a okrade o věci, nebo jsou tam cheateři apod… To prostě pro mě není a nevidím důvod s takovou hrou trávit čas, když mě zajímá hlavně příběh, který si prožiju hezky podle mého tempa a svým stylem. Navíc nevyšly žádné příběhové přídavky! A to minimálně jeden v plánu byl, bylo to i potvrzeno, ale bylo jasné, že GTA Online vydělává tolik grošů, že to postrádalo smysl se s tím patlat. Ano, nezapomínám na Red Dead Redemption 2, které bylo skvělé, ale to není důvod Rockstarům odpouštět.
Ovšem teď mají možnost se vykoupit, GTA VI snad už konečně vyjde a vypadá to, že to bude naprostá senzace. Nemůže se člověk divit, že od toho má veliké očekávání, hype naprosto oprávněný, hlavně my hráči, co jsou se sérii de facto od začátku. Zestárli jsme, máme rodiny, herní průmysl se vyvíjí a my pořád jenom čekáme. Lhal bych, kdybych neřekl, že se těším moc a ačkoliv se teď věnuji téměř výhradně jen starým hrám, tohle si zahrát prostě musím, i kdybych neměl spát. Tak jako asi všichni, jsem z posledního velkého traileru uvedeného na Netflixu jen zíral s otevřenou hubou. Už jenom jsem zvědav, jak hra bude ve skutečnosti vypadat a lišit se od toho, co jsme viděli, protože mám jenom základní PS5 a nechápu, jak je možné, že to tak vypadá. Opět tu máme ty šílené detaily, třeba jenom to pocení hlavních postav… Jsem na to prostě hrozně zvědavý a doufám, že aspoň trochu se to přiblíží těm očekáváním, určitě se od toho nebudeme moci odtrhnout, i kdyby to tak úplně nebylo… A doufám, že to ve mně opět probudí tu hráčskou vášeň a trošku se vrátím do doby třeba toho zmiňovaného prvního zahrání GTA V na PS3.
A jak to máte vy? Kdy jste se dostali ke GTA sérii… také se těšíte na GTA VI a zahrajete si jej i přesto, že třeba už dávno nehrajete? Dejte nám vědět.