Když vzpomínám na herní dobu dávno minulou, je několik her, které s ní mám spojenou. Je to Grand Prix Circuit, Lotus 3, Ufo: Enemy Unknown, Dungeon Master, Wolfenstein 3D a Civilization. Na všechny hry vzpomínám rád, každá mi něco dala. Buď to byl wow efekt ze závodů ve formuli, nebo split-screenové závodění ve sportovních autech značky Lotus, taktizování při obraně Země proti šmejdu z vesmíru, procházení zatuchlých kobek, nebo vraždění nácků a Hitlera. A pak tu byla Civilization, respektive Sid Meier’s Civilization. Tato hra vyšla v roce 1991 a změnila tvář strategických her až do dnešní doby. A jelikož to byla taková legendární hra, která se dočkala šesti hlavních a dvou vesmírných dílů napříč třiceti lety, není možné, abychom se o ní nezmínili.
Smysl hry je jednoduchý a hráč ho pochopí během chvilky. Vyberete si jeden z několika reálných národů a s ním proplouváte časem od roku 4000 před naším letopočtem, až do budoucnosti. A i přesto, že každý národ má nějaké své speciální bonusy třeba v podobě jednotek, tak začínáte všichni stejně. Dostanete skupinku osadníků (Settlers), se kterými vybudujete své první město. Pak začnete budovat další jednotky, podle toho, jakým směrem se chcete jako národ ubírat. Chcete obsadit zemi a zničit ostatní národy? Chcete se přátelit s ostatními národy? Chcete být technologicky na výši a dosáhnout ke hvězdám? Můžete. Můžete si tu dělat vše, co chcete. A mnoho věcí navíc. Města vám rostou, stavíte v nich důležité budovy pro potřeby nebo blaho obyvatel. Bráníte je proti nájezdům barbarů nebo proti jiným národům, které zatím nepochopily, že si s vámi nemají zahrávat. A hlavně se snažíte expandovat, zkoumat a vylepšovat svůj národ.
Už jen podle předchozího sloupce asi chápete, že hra není na krátkou dobu a je tu velká šance na opakování. Ano, máte pravdu. Dohrání na jeden způsob vám nebude stačit. Budete chtít více. Budete si chtít vyzkoušet jiné způsoby a jiné národy. A najednou zjistíte, že jste hře obětovali desítky hodin a stále vás baví. Nebo ji pro svou komplexnost budete nenávidět. I to se může stát. To pak přijdete o opravdový klenot, který nechal vzniknout nový herní žánr, takzvané 4X strategie (což znamená: Explore (zkoumat), Expand (rozšířit), Exploit (vytěžit) a Exterminate (zničit)), o kterých jsme si tu povídali například ve článku o Master of Orion od stejného vydavatele, ale vydaném o dva roky později.
Jak jsem už zmiňoval, hra dostala několik pokračování, aktuálně je na trhu od roku 2016 šestý díl s několika datadisky a spoustou DLC. K tomu vyšly hry jako Alpha Centauri nebo Beyond Earth, kde se staráte o svůj národ mimo planetu Zemi. Hry byly úspěšné, osobně už mě ale nenadchly tak, jako klasická série. Ta se sice díl od dílu stávala přívětivější k novým nebo casual hráčům, ale i tak nabízela velmi propracované techniky managementu, vedení nebo ekonomiky. Neduhy, jako třeba fakt, že v jednom městě můžete mít několik divů světa, jako pyramidy, velkou čínskou zeď a třeba Hooverovu přehradu dohromady, sice stále přetrvávají od prvního dílu, ale budiž, člověk si na to zvykl a už mu to nepřijde ani tak divné. Stejně tak obrovské postavy na mapě světa oproti třeba velikosti města.
Pokud si pamatujete staré dobré herní časy, určitě si na Civilization vzpomenete. A s úctou. Protože i když už tu bylo několik vyzyvatelů, kteří ji chtěli sesadit z pomyslného trůnu (z poslední doby bych zmínil například hru Humankind z roku 2021), dodnes se jim to nepovedlo. Dalo by se říci, že hráči hrají „civku“ hlavně z nostalgických důvodů, ale není to úplně ten pravý důvod. Tvůrci z MicroProse a později z Firaxisu se o sérii celou dobu pečlivě starali a každý díl je radost hrát.