I přesto, že jsem fanouškem různých filmových nebo herních sci-fi sérií, je tu jeden svět, do kterého jsem se dodnes pořádně nedostal. Tím je Warhammer, konkrétně jeho futuristická verze 40.000. Zkoušel jsem to několikrát a s různými hrami, dokonce jsem si sehnal i několik knih, ale pořád to nějak dodnes nejde. Ano, kdysi jsem hrál hry, jako je Space Hulk, nebo Chaos Gate, který jsem si hodně oblíbil, ale nejvíc času jsem stejně strávil hraním prvního dílu Dawn of War. A jelikož se teď chystá vydání čtvrtého dílu a na Steam dorazila edice Definitive Edition, rozhodl jsem se, že si zkusím rozšířit obzory a zavzpomínat na staré dobré časy.
Předně bych chtěl říci, že i přesto, že hru mám dlouhá léta, dokonce bych někde vyštrachal původní disky, nikdy jsem nedohrál kampaň. To až teď. Proč tomu tak bylo? V té době jsem hru hrál primárně v režimech pro jednoho nebo více hráčů. Spíše ten multiplayer, který byl ve své době velice hratelný a zábavný a několik Lan Party jsme hráli primárně tuto hru, místo původních Command & Conquerů. Ale teď začneme postupně od začátku.
Warhammer 40.000: Dawn of War je real-time strategická hra, která sleduje příběh jednotky Blood Ravens a jejich velitelů, kteří přistáli na planetě Tartarus, aby ji vyčistili od Orků. Na to mají celkem 14 misí, nicméně Orkové nejsou tím jediným nepřítelem, proti komu budou/budete bojovat. Více prozrazovat nebudu, protože příběh je tu celkem jednoduchý a popravdě tu není zas tak důležitý. Pro vás bude důležité to, jak zaujmout strategické body na mapě, vyrobit dostatek energie a díky tomu můžete stavět a vylepšovat svou armádu. Tu totiž budete v každé misi budovat od základů. Začne mise, dostanete hlavní budovu, dva Servitory, kteří slouží jako budovatelské jednotky, většinou jednu bojovou jednotku a oba velitele. Konkrétně kapitána a knihovníka. Proč knihovníka? Tak to opravdu nevím, tak hluboko mé znalosti loru bohužel nesahají. K pochopení hry ale tato informace není důležitá. Pak už jen stačí najít nepřítele a vzhůru do boje.
Zní to jednoduše, ale jde to více do hloubky. Mísí se tu prvky z Age of Empires, kdy musíte svou hlavní budovu přivést k evoluci, aby se vám otevřely nové jednotky, nové upgrady nebo stavby a dále tu pak je klasická akce jako v C&C Generals. Co ale je revolučního oproti třeba sérii Command & Conquer, jsou to upgrady jednotek, které jsme mohli vidět třeba ve Warcraftu III, tady to zasahuje více do hloubky. Zlepšujete si brnění vojáků, speciální útoky, ale i třeba zbraň, kterou vojáci nesou v ruce, což beru jako velký pozitivní prvek. Je to taky dané bojovými jednotkami. V této hře totiž netrénujete jednu, ale hned čtyři bojovníky v jedné jednotce. Tu si pak můžete rozšířit až na osm bojovníků a jednoho velitele a můžete většině z nich rozdat unikátní zbraně, jako raketomet, plazmovou pušku, plamenomet, nebo třeba rotační kulomet. Musím uznat, že tato variabilita docela kompenzuje fakt, že máte ve výsledku jen dvě pozemní jednotky (skauty nepočítám). Klasické Blood Ravens a pak s jet packy na zádech. A k nim v pozdější fázi hry můžete vyrábět robotické Terminátory, nebo tanky. Počet jednotek máte omezený a musíte tedy vybírat chytře. Víceméně.
Když jsem se zmiňoval o energii a strategických bodech, měl jsem tím na mysli základní stavební kostky pro budování a upgrade. V některých hrách máte peníze nebo zlato, někde vzácné nerosty a tady si musíte vyrábět elektrickou energii a zabírat strategické body. Berte je jako místo na mapě, kam přijdete, vztyčíte vlajku a následně se vám bude generovat více těchto bodů. Pokud je nebudete zabírat, ty body taky získáte, ale podstatně pomaleji. A v pozdější fázi každé mise může záležet na tom, kdo bude mít rychleji kvalitnější zbraně nebo jednotky.
Po grafické stránce byla hra líbivá už v době vydání. Jednotky byly velice dobře vymodelované, taky na hře pracovalo samotné Games Workshop, které licenci vlastní. Orkové jsou zábavní a některé jejich jednotky jsou nezapomenutelné. A bojovníci Chaosu jsou taky zajímaví. Mapy jsou rozmanité a mají více vrstev. Není to jen pouhá plocha. Navíc tu máte možnost využití terénu, případně překážek na něm. Například v mapách, kde jsou zničená města. Džungle je oproti tomu chvílemi nepřehledná, protože vám bude překážet vegetace. Na rozmanitost si tedy stěžovat nemusíte. A s nástupem Definitivní edice pak bude vše hezčí a ve větším rozlišení.
Ozvučení ve hře je na velice dobré úrovni, stejně tak je tam asi i hudba, ale tu jsem bohužel nějak nevnímal. Což nevím, jestli je dobře, nebo špatně. Co ale je super, je již zmiňovaný multiplayer, u kterého jsem strávil několikanásobně víc času, než hraním kampaně, kterou můžete dohrát cca za 11 hodin.. Od klasického deathmatche, přes kooperativní řežbu, ta hra dokáže pobavit a chytnout na dlouhou dobu. A pokud vám to nestačí, ke hře pak vyšly ještě tři datadisky (Winter Assault, Dark Crusade a Soulstorm), které jsem kdysi měl taky, ale zahrál jsem si je až s pořízením zmiňované Definitivní edice, která je už obsahuje, navíc upgradované po grafické stránce.
Celkově vzato na mě tato hra udělala ve své době opravdu velký dojem a strávil jsem u ní třeba i více času, než třeba u Starcraftu. Na herní dobu C&C her to sice ani zdaleka nemá, ale i to je úspěch. Takže pokud máte náladu na nějakou kvalitní RTS strategii, mohu jen doporučit.